Minija jinak Mingė | |
---|---|
Hlavní "ulicí" vsi Minija je řeka Minija | |
Poloha | |
Souřadnice | 55°21′46″ s. š., 21°16′58″ v. d. |
Nadmořská výška | 5 m n. m. |
Stát | Litva |
Kraj | Klaipėdský |
Okres | Šilutė |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 44 (2008) |
Správa | |
Oficiální web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Minija, jinak také Mingė, řidčeji Minė, je rybářská vesnice říčního (komunikačního) typu, rozložená podél obou břehů dolního toku řeky Minija, v okrese Šilutė. Seniūnija (nižší správní celek) Kintai, 7 km na jih od městysu Kintai, na území Regionálního parku Němenské delty. Pro hezké, unikátní okolí, styl života a cestování je také nazývána "Litevskými Benátkami". Ve vsi není most (ani v okolí), převažující způsob dopravy je lodní - včetně nákupů, návštěvy sousedů, cesty do školy... Ves má dobré lodní spojení s Rusne, Ventė, Nidou a dalšími lázenskými a turistickými místy na Kurské kose, na pevninském břehu Kurského zálivu a na březích ostrova Rusnė. Je zde přístav pro motorové čluny, výletní lodi a jachty. V poslední době zde vzkvétá vodní turistika, o turisty pečuje společnost "Mingės egzotika“.[1]
Původní, starý název byl Minė; o tom svědčí nápisy na náhrobcích na hřbitově ve Ventė. Byla založena při ústí řeky Minija do Kurského zálivu, ale během času vlivem přibývajících nánosů jak z Minije, tak ramene Němenu Atmaty se plocha souše zvětšovala a ves Minija se ocitla opodál od jejího ústí a stala se ze vsi přímořské vsí vnitrozemní. Je zmiňována od roku 1540. Tehdy v ní bydlelo 11 příjemců činže, a dvě privilegované německé rodiny. Přibývalo obyvatel - imigrantů - Žemaitů z Velkoknížectví Litevského a Němců z knížectví Pruského. Od roku 1601 sloužila krčma, od roku 1736 je zde základní škola. Roku 1802 Gottfried Gerschke založil manufakturu na plachty a později i na čluny. V polovině 19. století zde bylo 76 usedlostí. Od roku 1850 zde byla pošta a lékárna. Byly zde prodávány litevské knihy. Koncem 19. století bylo prokopáno vyústění řeky do Atmaty, byla vydlážděna kamenná cesta do Kintů. Obyvatelé se živili rybářstvím, lučním hospodářstvím, sklízeli a prodávali rákos na pokývání střech. Ves nikdy neměla ulice, veškeré spojení probíhalo po vodě. Ves pro časté záplavy nikdy neměla vlastní hřbitov. Zemřelí byli pochováváni v blízké Ventė. Ves od I. světové války pomalu zanikala. Po II. světové válce sem sovětská vláda (většinou násilně) přesunula kolem 20 rodin z Litvy (z Aukštaitije, Dzúkije a Suvalkije).
16. století | 1817 | 1860 | 1900 | 1939 | 1941 | 1959 | 1970 | 1979 | 1989 | 2001 | 2008 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
60 | 270 | 406 | 482 | 28 usedlostí | 205 | 96 | 124 | 88 | 34 | 46 | 44 |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Minija (Mingė) na litevské Wikipedii.