| SCID | |
|---|---|
| Klasifikace | |
| MKN-10 | D81.0, D81.2 a D81.1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Těžké kombinované imunodeficience (SCID - Severe Combined Immunodeficiency Disease) patří k nejzávažnějším formám primárních imunodeficiencí. Onemocnění postihuje složky přirozené i adaptivní imunity. V periferní krvi prakticky chybí T lymfocyty, ale postižené mohou být i B lymfocyty a NK buňky. SCID se projevuje především během prvních měsíců života. Kojenci mají zvýšenou náchylnost k infekcím, které mají silný a recidivující průběh. Pacienti jsou citliví i na běžné oportunní mikroorganismy. Velkým nebezpečím je očkování živými vakcínami (BCG vakcína), jež může způsobit vážné onemocnění a komplikace. Léčba spočívá v transplantaci kmenových buněk krvetvorby (HSCT). Bez léčby pacienti umírají do jednoho roku života.
Incidence SCID je 1 pacient na 50 000 až 100 000 porodů.
Těžké kombinované imunodeficience patří do heterogenní skupiny onemocnění. Přibližně 50 % všech SCID případů jsou vázané na X chromozom (mutace genu pro γ řetězec). Zbývajících 50 % onemocnění jsou různé formy autozomálně recesivního SCID (deficit JAK3, deficit ADA). Jednotlivé příčiny onemocnění budou dále probrány u konkrétních typů SCID.
Jelikož je SCID onemocnění vzácné, často uniká pozornosti. Projevy onemocnění se začínají manifestovat po 6 měsíci života kojence. Do té doby je dítě chráněno protilátkami od matky.
Mezi hlavní diagnostická kritéria patří lymfopenie s koncentrací lymfocytů < 3000/mm3 nebo méně než 20 % T lymfocytů CD3+. Dále maternofetální engraftment T lymfocytů. To znamená, že v cirkulaci kojence jsou přítomné matčiny lymfocyty (většinou cytotoxické CD8+, méně často pomocné CD4+), které mohou způsobit reakci štěpu proti hostiteli (GvH).
Účinnou léčbou je transplantace kmenových buněk krvetvorby. Úspěšnost transplantace při shodném HLA je více než 90 %. V případě neúplně identity HLA úspěšnost klesá k 70–80 %.
Po úspěšné transplantaci dochází k plné obnově imunitního systému. U většiny pacientů však často přetrvává deficit B lymfocytů, proto jsou dále celoživotně léčeni pravidelnou substituční terapií imunoglobuliny. Genová terapie je stále ve stádiu experimentů.
Onemocnění je způsobené mutací genu pro γ řetězec receptoru interleukinu 2 (IL-2). Tento řetězec je dále významnou součástí dalších receptorů pro interleukiny (IL-4, IL-7, IL-9, IL-15, IL-21). Pacientům chybí T lymfocyty i NK buňky. Počet B lymfocytů je zachován, avšak jejich funkce je omezena. Díky lokalizaci na X chromozomu postihuje onemocnění častěji chlapce než dívky.
Fenotypově je onemocnění podobné X-vázané formě, není však vázané na X chromozom. Jedná se o autozomálně recesivní onemocnění způsobené mutací JAK3 genu, který kóduje Janusovu kinázu. Hlavní funkcí JAK3 je přenos signálu po navázání molekuly na receptor.
Od předchozí skupiny se odlišuje přítomností NK buněk. Mezi příčiny onemocnění patří absence delta řetězce molekuly CD3 či nepřítomnost řetězce alfa receptoru pro IL-7.
Jedná se opět o autozomálně recesivně dědičný deficit. V důsledku absence ADA dochází k nahromadění toxických produktů metabolismu purinů v lymfocytech. Deficit se projevuje těžkou lymfopenií (především B, T a NK buňky). Dále se vyskytují kostní abnormality.
Charakteristický je deficit B a T lymfocytů a přítomnost NK buněk. Mezi příčiny deficitu patří mutace enzymů RAG1 a RAG2. Tyto rekombinázy (enzymy) jsou zodpovědné za rekombinaci genů v procesu V(D)J rekombinace, při kterém dochází k přeskupování jednotlivých segmentů. Dále může být deficit způsoben mutací proteinu Artemis, který rovněž hraje roli v rekombinačním procesu. Do této skupiny onemocnění můžeme dále zařadit retikulární dysgenezi. Postiženy jsou zde především kmenové buňky a dochází k bloku lymfoidní a myeloidní diferenciace.
1. ledna 2022 začal pilotní projekt novorozeneckého screeningu, jehož cílem bylo rozšířit tento program o spinální muskulární atrofii (SMA) a těžkou kombinovanou imunodeficienci (SCID).[1] Tento pilotní projekt trval dva roky a od 1. ledna 2024 jsou obě tyto choroby zařazeny do programu novorozeneckého screeningu.[2]