Aldeburgh Aldeburgh | |
---|---|
Obecní shromaždiště | |
Poloha | |
Souřadnice | 52°9′ s. š., 1°36′ v. d. |
Stát | Spojené království |
Země | Anglie |
Region | Východní Anglie |
Hrabství | Suffolk |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 2 466 (2011) |
Správa | |
Telefonní předvolba | 01728 |
PSČ | IP15 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Aldeburgh (/ ˈɔːlbərə / AWL-bər-ə) je anglické město ležící na pobřeží Severního moře v hrabství Suffolk na sever od řeky Alde.
Město bylo domovem skladatele Benjamina Brittena a je centrem anglického festival hudby a umění Aldeburgh Festival, který založil Britten v roce 1948.[1][2] Festival se každoročně koná v okolí Aldeburghu, zvláště pak v koncertní síni v nedalekém Snape Maltings. Aldeburgh je celoročním uměleckým a literárním centrem, kde se každoročně pořádá Festival poezie, několika festivalů jídla a další události.[1]
K historickým budovám města patří obecní shromaždiště ze 16. století a pevnůstka z napoleonských dob zvaná Martello Tower. Asi třetinu zdejšího bytového fondu tvoří rekreační domy, takzvané second houses neboli druhé bydlení.[3] Návštěvníky města přitahují zdejší oblázkové pláže pyšnící se Modrou vlajkou, rybářské chýše, kde se denně prodávají čerstvé ryby, zdejší kulturní nabídka a Aldeburský jachtařský klub. Dva rodinné obchody prodávající oblíbené fish and chips jsou uváděny jako jedny z nejlepších v zemi.
Jako tudorovský přístav získal Aldeburgh v roce 1529 za krále Jindřicha VIII. status samosprávného města. V 16. století patřil k významným anglickým přístavům a kvetl zde loďařský průmysl. Jak se však řeka Alde zanášela splavenou hlínou, nemohly zde větší lodě již kotvit a Aldeburgh přežíval převážně jen jako základna pro rybolov. Teprve v 19. století se město stalo také přímořským letoviskem. Z této doby také pochází většina jeho zvláštní architektury. Řeka Alde dnes slouží jako přístaviště Aldeburského jachtařského klubu.
Aldeburské obecní shromaždiště neboli Moot Hall je patrová hrázděná stavba s ochranou I. stupně, tedy výjimečného zájmu, která slouží již přes 400 let ke shromážděním a jednání městské rady. Je zde umístěna kancelář městského kancelisty a místní muzeum. Shromaždiště bylo postaveno kolem roku 1520 a roku 1654 došlo k jeho přestavbě. Cihlové a kamenné výplně v přízemí jsou pozdějšího data. V letech 1854–1855 prošla budova rekonstrukcí. Rekonstruováno bylo i vnější schodiště a štíty. Ve městě je dalších 64 historických budov zapsaných na Zákonný seznam budov zvláštního architektonického nebo historického významu.[4]
Unikátní čtyřlist pevnůstky Martello Tower stojí na pevninské šíji vedoucí ke štěrkové kose Orford Ness. Je to největší a nejseverněji stojící ze 103 anglických obranných pevnůstek zbudovaných mezi lety 1808 a 1812, aby zadržely hrozící napoleonskou invazi. Dnes je Martello Tower v péči charitativní organizace Landmark Trust a slouží k prázdninovému ubytování.[5]
Martello Tower je jedinou stavbou, jež se dochovala z rybářské vesnice Slaughden, kterou v roce 1936 pohřbilo rozbouřené Severní moře. Na Slaughdenském nábřeží poblíž pevnůstky lze spatřit pozůstatky rybářské lodi Ionia, která uvázla ve zrádném bahně řeky Alde a sloužila pak jako hausbót. Poté, co začala být nebezpečná, byla v roce 1974 spálena.
Čtyřpatrový větrný mlýn na jižním konci města byl postaven v roce 1824. Roku 1902 byl přebudován na obytný dům.
Protitankové překážky, pozůstatek z 2. světové války, se nacházejí při Slaughden Road.[6]
Na Aldeburské pláži, kousek na sever od centra města, stojí socha zvaná Scallop (Lastura) zasvěcená Benjaminu Brittenovi, který se v odpoledních hodinách rád procházel po pláži. Z nerezové oceli ji vytvořila sochařka a malířka Maggi Hamblingová žijící v hrabství Suffolk. Socha je 4,6 m vysoká a byla odhalena v listopadu 2003.[7] Sestává ze dvou vzájemně propojených skořepinových lastur, z nichž každá je rozbitá. Do svislé skořápky jsou vyřezána slova: „Slyším ty hlasy, které se neutopí,“ jež jsou převzata z Brittenovy opery Peter Grimes. Socha má být vnímána vizuálně i hmatem: lidé jsou vybízeni, aby si na ni sedli a dívali se na moře.
Svislá část skořepiny je rozdělena na tři sekce sesazené v mírně odlišných úhlech, což divákovi nabízí různé vizuální efekty podle toho, odkud sochu pozoruje.
Socha vyvolává v místě spory.[8] Někteří zdejší obyvatelé soudí, že kazí pláž.[7] Byla celkem třináctkrát vandalizována graffiti či barvou.[7] Samospráva města obdržela petice za její odstranění i za její zachování.[7]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aldeburgh na anglické Wikipedii.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aldeburgh na anglické Wikipedii.