Andreas Achenbach
Čestný portrét profesora Andrease Achenbacha při příležitosti jeho 70. narozenin, od Heinricha von Angeliho
Čestný portrét profesora Andrease Achenbacha při příležitosti jeho 70. narozenin, od Heinricha von Angeliho
Narození29. září 1815
Kassel
Úmrtí1. dubna 1910 (ve věku 94 let)
Düsseldorf
Alma materImperátorská akademie umění
Umělecká akademie v Düsseldorfu
Povolánímalíř, tiskař, kreslíř, ilustrátor a výtvarník
Oceněnírytíř Řádu čestné legie (1864)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1871)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
DětiMax Alvary
PříbuzníOswald Achenbach[1] (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Andreas Achenbach, litografie od Adolfa Dauthageho, 1883

Andreas Achenbach (29. září 1815, Kassel1. dubna 1910, Düsseldorf) byl německý krajinář období romantismu a bratr malíře Oswalda Achenbacha. Bývá řazen do düsseldorfské malířské školy.

Tématem jeho obrazů byly převážně přímořské scenérie. Jeho bratr Oswald Achenbach se soustředil na zobrazení italského venkova. Oba bratři bývají proto někdy žertovně označováni jako „A a O krajináři“.

Životopis

Rodina

Břeh zamrzlého moře, 1839, olej na plátně, Ermitáž, Petrohrad

Andreas byl synem Hermanna Achenbacha a Christine Achenbachové, rozené Zilchové. Málo naznačovala tomu, že v této rodině vyrostou dva významní malíři 19. století. Hermann Achenbach vystřídal několik profesí. Pracoval jako sládek a octař, měl v jednom období hostinec v Düsseldorfu a později pracoval jako účetní.

Umělecká kariéra

„Stará akademie v Düsseldorfu“, 1831, Kunstmuseum Düsseldorf

Andreas Achenbach dostával už jako dítě hodiny kreslení a svou uměleckou přípravu začal v roce 1827, ve dvanácti letech, na umělecké akademii v Düsseldorfu u Wilhelma von Schadow, Heinricha Christopha Kolbeho a Carla Friedricha Schäffera. Na výstavě „Kunstvereins für die Rheinlande und Westfalen“, kterou Schadow v roce 1829 spolupořádal, dosáhl teprve čtrnáctiletý Achenbach svého prvního velkého úspěchu, ne pouze jako vystavující malíř – jeden z jeho obrazů byl prodán.

V letech 1832 až 1833 podnikl se svým otcem rozsáhlou studijní cestu mimo jiné do Rotterdamu, Scheveningenu, Amsterdamu a Rigy. Cesta mu dala příležitost důkladně se seznámit s holandskými a vlámskými malíři. Nejvíce na něj zapůsobily obrazy Jacoba van Ruisdaela a Allarta van Everdingena. Od tohoto okamžiku začala v jeho tvorbě převládat zobrazení moře a jeho břehů.

Mezi jeho pozdější učitele patřil také Johann Wilhelm Schirmer. Achenbachovy rané práce byly ovlivněny pseudoidealismem německého romantismu, ale po pobytu v Mnichově v roce 1835 nastal v jeho tvorbě zlom a Achenbach se stal jedním z tvůrců německého realismu. Důvodem k opuštění düsseldorfské akademie byly vnitřní konflikty. V roce 1885 se stal Andreas Achenbach čestným občanem Düsseldorfu.

Andreas Achenbach byl mistrem malířské techniky a umělecký reformátor, ale vzhledem k intenzitě vlastní tvorby se minimálně věnoval pedagogické činnosti. Mezi jeho nepočetné žáky patřil jeho bratr Oswald Achenbach Albert Flamm.

Cesty

„Maják u Ostende“, 1887, Museum der Bildenden Künste, Lipsko

Stejně jako jeho bratr Oswald podnikl také Andreas Achenbach během svého života několik studijních cest. V roce 1835 to byla dlouhá cesta po Dánsku, Norsku a Švédsku. Do Norska se vrátil ještě v roce 1839, ve společnosti norského malíře Thomase Fearnleyho. V roce 1836 patřily mezi jeho cíle Bavorské Alpy a Tyrolsko. V letech 1843 až 1845 žil v Itálii, především v oblasti Campagna Romana a na Capri. V roce 1846 se vrátil do Düsseldorfu a stal se členem několika spolků, také uměleckého sdružení Malkasten.

Vyznamenání

Výběr z díla

Krajina s řekou, 1866, olej na plátně, Ermitáž, Petrohrad

Ilustrace (výběr)

Digitalizovaná vydání univerzitní knihovny v Düsseldorfu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andreas Achenbach na německé Wikipedii.

  1. Union List of Artist Names. 5. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-05-21].
  2. Der Orden Pour le Merite für Wissenschaft und Künste, Die Mitglieder des Ordens, Band I, Gebr. Mann-Verlag, Berlín 1975, s. 374.

Související články

Literatura

Externí odkazy