| Arkadij Gajdar | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 9.jul. / 22. ledna 1904greg. Lgov |
| Úmrtí | 26. října 1941 (ve věku 37 let) Lipljave |
| Místo pohřbení | Kaniv |
| Pseudonym | Аркадий Гайдар |
| Povolání | spisovatel, autor dětské literatury, autor sci-fi, scenárista, novinář a válečný zpravodaj |
| Ocenění | Řád čestného odznaku Řád Vlastenecké války 1. třídy |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Manžel(ka) | Lea Lazarevna Solomjanskaja (1925–1931) |
| Děti | Timur Gajdar |
| Příbuzní | Jegor Timurovič Gajdar (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arkadij Petrovič Golikov (Аркáдий Петрóвич Гóликов, 22. ledna 1904 Lgov – 26. října 1941 u vesnice Lipljave, Ukrajina), známý především pod pseudonymem Arkadij Gajdar (Аркáдий Гайдáр), byl sovětský spisovatel populárních knížek pro děti.
Narodil se v učitelské rodině, jeho matka byla šlechtického původu. Mládí strávil ve městě Arzamas. V roce 1917 se zapojil do revolučního hnutí, rozdával letáky a účastnil se hlídek v ulicích, během jedné z těchto akcí byl napaden a vážně pobodán. V roce 1918 Golikov požádal o členství v komunistické straně a začal pracovat jako korespondent pro místní noviny Molot jako korespondent, současně se stal členem bolševické strany a o několik měsíců později se přihlásil do Rudé armády, a protože lhal o svém věku (bylo mu teprve 14 let), byl přijat. Již v lednu 1919 byl poslán na ukrajinskou, a později polskou frontu jako pobočník velitele speciální jednotky. Po necelém roce vojenské služby byl zraněn granátem, na jaře 1920 se však vrátil do služby na kavkazskou frontu, kde velel rotě jezdců 37. kubáňské divize, zde se účastnil operací proti jednotkám generálů Gejmana a Žitikova. V roce 1921 se Gajdar podílel na potlačení antikomunistického rolnického povstání v Tambovské oblasti. V nezletilém věku 17 let byl jmenován velitelem 58. odděleného pluku na jihozápadní Sibiři, v oblasti dnešního Chakaska, kde Rudá armáda bojovala s jednotkami bělogvardějského generála Solovjeva. Zde se měl dopustit několika z dnešního pohledu válečných zločinů; přinejmenším některých se dopustil v důsledku posttraumatické psychózy. V této době se také několikrát pokusil o sebevraždu. Z armády byl propuštěn v roce 1924, kdy se u něj vedle psychických problémů začaly projevovat i následky zranění z bojů. Poté se věnoval psaní knížek pro děti, v nichž mj. propagoval sovětský systém idealizovaným popisem kamarádského prostředí Rudé armády, obvykle viděného z pohledu dětských hrdinů.
Druhé světové války se zúčastnil nejprve jako válečný korespondent, později jako kulometčík partyzánského oddílu na Ukrajině. Zde padl v boji u vesnice Lipljave. Je pohřben ve městě Kaněv.
