Automatofon je samočinný mechanický hrací stroj, který dokáže hrát živě bez nutné asistence muzikanta, jako je tomu u hudebních nástrojů. Zařízení hraje pomocí součástí, do kterých je melodie či hudební pasáž naprogramována na válcích, discích nebo pásech pomocí skobiček, kolíčků, hřebíčků, výstupků nebo otvorů. Termín "automatofon" zavedl v 60. letech 20. století organolog a hudební historik Alexand Buchner (3. 9. 1911 - 4. 10. 2000),[1] jehož přičiněním začala být na našem území věnována těmto unikátním technickým předmětům badatelská pozornost.
Odbornou veřejností je však nadále upřednostňován termín hrací stroj nebo hrací strojek.
Historie
Větrné a vodní varhany jsou známé již ve starověku, ale větší pozornost je jim věnována od 17. století. Na konci 19. století zažívají rozkvět a na počátku 20. století jsou již vytlačovány fonografy a gramofony.
flétnové mechanismy (flašinety, ptačí kolovrátky, flétnové hodiny a klícky nebo tabatěrky se zpívajícími ptáčky)
hřebenové hrací stroje (skříňky, hrací obrazy, dětské hračky)
Hřebenový hrací stroj
Staly se nejpopulárnějšími a nejdostupnějšími předměty počátku 19. století. Jednoduché varianty vytvářela v Praze například dílna Franze Rzebitschka. Pro svou kvalitu a mistrné hudební podání se proslavily téměř po celém světě.
symfoniony (např. Polyfony)
Polyfon je obchodní označení pro hrací skříňky na kotouče, mechanické zařízení, které byly poprvé vyrobené firmou Polyphon Musikwerke. Byla založena v r. 1885 v Lipsku v Německu. Výroba v plném rozsahu začala okolo r. 1897 a pokračovala v počátečních letech 20. století. Polyfony byly vyváženy do celého světa a hudba byla dodávána pro anglický, francouzský a německý trh, jakož i dodatečně do ciziny s hudební produkcí určenou pro ruský, polský a balkánský region.
mechanismy s ocelovými jazýčky (Aristony, Intony, Manopany, Herophony)
orchestriony (s klavírním základem nebo píšťalovým základem) - mechanické s hracím válcem a pneumatické s perforovaným notovým svitkem
androidi (obohacení o hrací stroj)Klavírový orchestrion s bubny, činely a ozvučnými dřívky
Významné sbírky hracích strojů v Česku
Alexandr Buchner však nezůstal pouze u publikační činnosti. Jednotlivé nástroje začal systematicky shromažďovat a položil základy sbírce hudebních automatů v Národním muzeu v Praze (část je k vidění ve stále expozici Českého muzea hudby). Založeny byly posléze i sbírky v dalších paměťových institucích, například Národním technickém muzeu v Praze (nevystaveno) nebo Technickém muzeu v Brně (Salon mechanické hudby).
Další neméně významnou kolekci spravuje Severočeské muzeum v Liberci, u jejíž základů byl restaurátor a historik Jiří Volný.
Některé veřejně přístupné sbírky, například Muzeum hracích hracích strojků Karla Irmiše v Lišově (ul. 5. května) nebo Muzeum historických hudebních automatických strojů, mechanických gramofonů a fonografů (Hradčanské nám. 12, Praha), již bohužel zanikly.
Spektrum předmětů z depozitářů muzeí i od soukromých sběratelů bývá ale prezentováno veřejnosti formou putovních výstav, například Svět mechanické hudby.[2]
Kruh přátel mechanických hracích strojů
Při Technickém muzeu v Brně funguje od roku 2012 kruh přátel Flašinety a mechanické hrací stroje věnující se popularizaci a prezentaci mechanických hudebních strojů. Každoročně spoluorganizují Flašinetářský festival v České republice, odborný seminář a množství dílčích akcí. Mezi členy se řadí i aktivně vystupující flašinetáři.[3][4]
Odkazy
Reference
↑BUCHNER, Alexandr. České automatofony - Czech Automatophones. Praha: Národní muzeum v Praze, 1957. 69 s.
↑PAŘÍZEK, Patrik. Svět mechanické hudby. patrikparizek.com [online]. [cit. 2021-10-16]. Dostupné online.
↑KVAPILOVÁ, Barbora. Jan Bondra umí naladit flašinet i varhany. Rád by vrátil flašinety zpátky do ulic, jak bývalo zvykem. region.rozhlas.cz [online]. Český Rozhlas Region, 18. 5. 2021 [cit. 2021-10-16]. Dostupné online.
↑NEKUŽA, Petr. O klubu přátel TMB - Flašinety a hrací stroje. Flasinet.cz [online]. 2008 [cit. 2021-10-16]. Dostupné online.
Hrabák, Zdeněk, Nováková, Kateřina, Volný, Jiří. Automatofony: mechanické hudební stroje a strojky ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci. Liberec : Severočeské muzeum, 2007, 43 s.
Kurfurst, Pavel. Hudební nástroje. Praha: TOGGA, 2002.
Kowar Helmut. Musical Boxes from Prague and Vienna. Vienna, 2019.
Pařízek, Patrik. Mechanické automatofonické nástroje ve sbírkách Muzea Českého krasu. Český kras XL/2014. Beroun: Muzeum Českého krasu, 2015.
Sluka, Ladislav. Orchestriony: aneb svět včerejška. Pressstar 2013.
Švejda, Antonín. Hnací stroje v českých zemích v 19. a na počátku 20. století, in: Člověk a stroj v české kultuře 19. století : sborník příspěvků z 32. ročníku sympozia k problematice 19. století : Plzeň, 23.-25. února 2012 / Člověk a stroj v české kultuře 19. století (sympozium) Vyd. 1. Praha : Academia, 2013 342 s., [8] s. obr. příl. : il. (některé barev.), portréty, faksim. + 1 mapa 978-80-200-2232-5 s. 294-305
