Bill Tilden | |
---|---|
![]() | |
Narození | 10. února 1893 Germantown |
Úmrtí | 5. června 1953 (ve věku 60 let) Los Angeles |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu, cévní mozková příhoda a koronární trombóza |
Místo pohřbení | Ivy Hill Cemetery |
Alma mater | Pensylvánská univerzita Peirce College |
Povolání | tenista a tenisový trenér |
Ocenění | Mezinárodní tenisová síň slávy (1959) |
Rodiče | William Tatem Tilden a Selina Hey |
Příbuzní | Herbert Marmaduke Tilden (sourozenec) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
William Tatem Tilden (10. února 1893, Filadelfie, USA – 5. června 1953, Los Angeles, tamtéž), přezdívaný „Big Bill“ (Velký Bill), je považován za jednoho z největších tenistů všech dob, a to nejen pro dosažené výsledky, ale také díky dokonale zvládnuté úderové technice a zápasové taktice. Mezinárodnímu tenisu dominoval ve 20. letech 20. století, kdy byl tento americký hráč sedm let na pozici světové jedničky. Je po něm nazván sedmý game setu. Ve dvouhře zvítězil třikrát ve Wimbledonu (jedenkrát ve čtyřhře) a sedmkrát na US Open (pět titulů ze čtyřhry).
Přezdívku „Velký Bill“ získal pro jeho velkou postavu a tenisové výkony, na rozdíl od partnera v družstvu Davisova poháru „Malého Bila“ Billa Johnstona. V období 1920–1926 se spolupodílel na zisku po sobě jdoucích sedmi triumfů Spojených států v Davisové poháru, kdy vyhrál třináct finálových zápasů v řadě. Na tenisových turnajích v této periodě neprohrál důležitý zápas. V roce 1931 přešel od amatérů k profesionálům. Je autorem knihy o tenisové teorii techniky a taktiky zápasu. Podal ucelený rozbor úderů s rotací, stejně jako návod na obranu před nimi. Je považován za zakladatele koncepce celodvorcového stylu. Do mezinárodní tenisové síně slávy byl uveden v roce 1959 v Newportu na Rhode Islandu.
Tilden teoreticky rozebral důležitost sedmé hry (7. game) v posledním setu pro důležitost zápasu. Tvrdil, že při zápasech přibližně rovnocenných soupeřů bývá pro vítězství v zápase rozhodující sedmý game posledního setu. Důležitost se navíc zvyšuje při vyhraném podání soupeře za stavu 3:3. V moderní době, kdy je praktikován v daleko větší míře útočný tenis, je tato klasická poučka méně platná. Rozhodující bývá vyhrané soupeřovo podání nezávisle na pořadí hry v setu.