Biotop, někdy také habitat neboli stanoviště je biotické (živé) i abiotické (neživé) prostředí, ovlivněné a pozměněné živou složkou přírody – biotou. Lze ho chápat jako společné prostředí určitých složek biocenózy, tedy soubor všech vlivů, které vytvářejí životní prostředí všech zde žijících organismů. Pro rostliny se někdy používá i pojem ekotop.
Obecné informace
Biotop se vždy vztahuje k určitému druhu organismu – např. biotopem mlže velevruba malířského jsou vodní nádrže a pomalu tekoucí vodní toky.
Synonymem pojmu biotop je stanoviště. Podle některých autorů je však pojem stanoviště užší než biotop. Například v biotopu pomalu tekoucí vody je více stanovišť: dno, břeh apod.
Biotopy jako jednotka klasifikace vegetace
Z pohledu typizace přírody je biotop klasifikační jednotka, která je definována pomocí vegetačních typů (rostlinných společenstev). Na území ČR se vyskytuje 157 přírodních biotopů definovaných publikací Katalog biotopů České republiky, které náležejí do osmi tzv. formačních skupin:
sfagnikolní organismus – organismus žijící v rašeliníkových porostech (Sphagnum), v rašeliništích
silvikolní organismus – žijící v lese
terikolní organismus – vázaný na půdu, na život v půdě – trvale či dočasně (např. v některém vývojovém stadiu, např. hmyzínymfa, larva aj.); trvale terikolní druhy živočichů mohou mít méně vyvinuté či nevyvinuté oči. Společenstvo organismů žijících v půdě je edafon.
pleuston – organismy žijící na hladině (rostliny, pavoukovci, hmyz)
neuston – organismy povrchové vodní blanky – neustonická blanka (až 10 mikrometrů mocná povrchová vrstva vody)
epineuston – organismy vázané na povrchové vodní blance shora (např. Chromulina)
hyponeuston – organismy vázané na povrchové vodní blance zezdola (např. larvy komárů, hladinovky, drobní měkkýši)
Odkazy
Literatura
CHYTRÝ, Milan, ed.; KUČERA, Tomáš, ed.; KOČÍ, Martin, ed.; GRULICH, Vít, ed. a LUSTYK, Pavel, ed. Katalog biotopů České republiky = Habitat catalogue of the Czech Republic. 2., uprav. a rozšíř. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010. 445 s. ISBN 978-80-87457-02-3. Dostupné také z: https://portal.nature.cz/monitoringArchivováno 1. 2. 2024 na Wayback Machine. (resp. viz menu BIOTOPY/Metodické pokyny).