Brus je jednoduché mechanické zařízení, používané v minulosti k broušení a ostření nástrojů. Skládá se z brusného kotouče z abrazivního materiálu (obvykle pískovce) a kliky nebo šlapacího mechanismu, který jím otáčí. Brus může ale označovat také samotný brusný kotouč.[1]
Brousek znamená špalík brusného materiálu (přírodního kamene, karborunda a podobně) k ostření nástrojů.
Brusný kotouč na ose je uložen v dřevěné konstrukci s vanou tak, že jeho dolní částí se smáčí ve vodě. Při otáčení se smočí celá brusná plocha, takže se nástroj při broušení chladí. To je i dnes žádoucí při broušení kvalitnějších ocelových nožů nebo řezbářských dlát. V žádném případě totiž nemůže dojít k vyhřátí ostří jako u elektrické brusky a tím k jeho změknutí a znehodnocení. Zmodrání ostří sice snadno dalším odbroušením zmizí, ale ocel v tom místě změkla, mnohem dříve se otupí a už nikdy nepůjde nabrousit ve špičkové kvalitě. Pohon obstarával jednoduchý klikový mechanismus poháněný šlapáním. Mrtvé polohy klikového mechanismu překonává brus vlastní setrvačností.
Brus kdysi patřil k výbavě prakticky každé zemědělské usedlosti, kovářské dílny i dalších provozů, kde bylo třeba ostřit nástroje, zejména sekyry, dláta, krumpáče nebo motyky. Pojízdný šlapací brus na kolečku používali podomní brusiči, kteří ostřili kuchyňské nože.
Dnes se místo brusu vesměs používá elektrická stolní bruska, pro drobné ostření a obtahování pak ruční brousek. Na ostření nožů a jemných dlát se užívají malé motorové brusky s pomalým během a vodním chlazením.
Slovem brus někdy také bývá označována vlastní broušená plocha, tedy povrch broušeného předmětu.