| Daniel Kahneman | |
|---|---|
_(cropped).jpg) | |
| Narození | 5. března 1934 (89 let) Tel Aviv, Izrael |
| Bydliště | Spojené státy americké |
| Národnost | Izraelská |
| Vzdělání | UC-Berkeley Ph.D, 1961 Hebrejská univerzita B.A., 1954 |
| Alma mater | Hebrejská univerzita v Jeruzalémě (Desetiletí od 1950 – 1954) Kalifornská univerzita v Berkeley (1958–1961) Hebrew University Secondary School |
| Zaměstnavatelé | Princeton University 1993- University of California, Berkeley 1986-93 University of British Columbia 1978-86 Center for Advanced Study in the Behavioral Sciences 1972-73 Hebrejská univerzita v Jeruzalémě 1961-77 |
| Ocenění | Cena Americké psychologické asociace za význačný vědecký přínos psychologii (1982) William James Fellow Award (1989) člen Ekonometrické společnosti (1993) Howard Crosby Warren Medal (1995) Clarivate Citation Laureates (2002) … více na Wikidatech |
| Choť | Anne Treisman (1978–2018) |
| Příbuzní | Yosef Shlomo Kahaneman |
| Web | http://www.princeton.edu/~kahneman |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Daniel Kahneman (* 5. března 1934 Tel Aviv, Izrael) je uznávaný izraelsko-americký psycholog, který působí na katedře psychologie Princetonské univerzity.[1] Je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2002 za přínos v oblasti integrování poznatků z psychologického výzkumu do ekonomických věd, a to zejména poznatků o lidském úsudku a rozhodování za nejistoty.[1] V prvních letech se však věnoval výhradně tématům, která nemají s ekonomií nic společného. Šlo převážně o výzkum v oblasti psychofyziologie. Spolu s Amosem Tverskym poukázal na to, že model racionálního rozhodování formulovaného Morgesternem je potřebné považovat za normativní. Jako alternativu k němu nastolili deskriptivní teorii známou pod názvem prospektová teorie (prospect theory), která je založená na několika charakteristikách pozorovaných v praxi, které popírají racionalitu v rozhodování.
V roce 2015 byl uveden časopisem The Economist jako sedmý nejvlivnější ekonom na světě.[1]
Daniel Kahneman se narodil v roce 1934 v izraelském městě Tel Avivu, své dětství poté strávil v Paříži, kam jeho rodina roku 1920 emigrovala z Litvy. I přesto, že si Francii oblíbili a měli zde spoustu přátel, nikdy se jako přistěhovalci necítili zcela v bezpečí. Po vypuknutí druhé světové války a následném obsazování Francie německými vojsky byla celá rodina po zbytek války neustále na útěku. Jeho otec zemřel v roce 1944, rodina si poté zažádala o povolení odstěhovat se za příbuznými do Britské mandátní Palestiny, povolení jim bylo uděleno v roce 1948, těsně před vytvořením státu Izrael.[2]
Během svého mládí se rozhodl nastoupit do vojenské služby, v roce 1954 byl zařazen jako poručík a poté jako velitel čety přeložen jako psycholog izraelské armády Mezi jeho hlavní povinnosti patřilo podílet se na výběru kandidátů do důstojnické školy a rovněž pro tento účel sestavovat sérii testů. Použil metody, které používala britská armáda ve druhé světové válce. Základní principy jeho metod používá izraelská armáda dodnes.[2]
V roce 1954 také získal bakalářský titul se zaměřením na psychologii a matematiku na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V roce 1961 následoval doktorát v oboru psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley, poté pracoval v Jeruzalémě jako lektor psychologie na Hebrejské univerzitě. V letech 1978–1986 působil jako profesor psychologie na Univerzitě Britské Kolumbie. Postupem času se stal docentem, v současnosti působí jako profesor psychologie a veřejných záležitostí na prestižní Princetonské univerzitě.[3]
Prospektová teorie je behaviorální ekonomická teorie, kterou Daniel Kahneman představil společně s Amosem Tverskym v článku „Prospect Theory: An Analysis of Decision under Risk“ (v překladu Prospektová teorie: Analýza rozhodování rizika), který byl uveřejněn časopisem Econometrica v roce 1979. Tato teorie vysvětluje princip systematické volby, kterou lidé nejčastěji dělají. Popisuje způsob přemýšlení o zisku a ztrátě, úspěchu a neúspěchu ne na základě objektivních pravděpodobnostních výpočtů, ale na chování běžných lidí, jakési subjektivní pravděpodobnosti. Kombinuje psychologické pohledy s ekonomickými a zavádí tzv. psychohodnotu. Tvoří ji tři kognitivní principy, které mají vliv na hodnocení finančních výsledků a jsou také součástí mnoha procesů vnímání, emocí a úsudků.[4]
Tyto principy prospektovou teorii odlišují od modelu maximalizace očekávaného užitku. Každý z těchto principů sám o sobě představuje zajímavý postřeh, který může vysvětlit některé ekonomické jevy považované za anomálie. Mezi klíčové principy patří princip referenčního bodu, klesající citlivosti a princip averze ke ztrátě.[4]
Ve své nejznámější knize Myšlení rychlé a pomalé rozděluje lidské myšlení do dvou samostatných systémů: Systém 1 a 2.
Tento systém funguje automaticky a rychle, bez pocitu úmyslné kontroly, s velmi malým, nebo žádným úsilím. Je intuitivní, proto jej nelze vypnout a jeho hlavní složkou je asociativní paměť, díky které tento systém neustále kontroluje vše, co se kolem nás děje a následně atribuuje a vytváří logické interpretace těchto jevů.
Druhý systém je pomalý a analytický, přikládá pozornost vědomým duševním činnostem, které pocit kontroly vyžadují. Také často racionalizuje a vysvětluje mnohdy iracionální rozhodnutí, která provedl první systém.
Pro Kahnemana je zásadní vysvětlit funkci především Systému 1. Ačkoli můžeme Systém 2 považovat za něco, s čím se můžeme ztotožnit – je to naše vědomí, rozhodování a rozum, náročnější je studium Systému 1, který automaticky a nevědomky generuje naše myšlenky. Ty jsou pak různým způsobem filtrovány a kontrolovány Systémem 2.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniel Kahneman na Wikimedia Commons 