Domenichino | |
---|---|
![]() | |
Narození | 21. října 1581 Bologna |
Úmrtí | 6. dubna 1641 Neapol |
Povolání | malíř |
Hnutí | baroko, klasicismus |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Domenichino (vyslov [domenykino]), vlastním jménem Domenico Zampieri (21. říjen 1581, Bologna, Itálie – 6. duben 1641, Neapol) byl italský malíř raného baroka a klasicismu.
Narodil se jako syn ševce v Bologni. Zprvu studoval humanitní vědy, gramatiku a rétoriku. Malířství studoval u Denyse Colaerta, dále se svým starším bratrem nastoupil na malířskou Akademii degli Incamminati, jeho spolužáky byli Guido Reni a Francesco Albani, s nimiž nadále udržoval přátelské styky. Stal se typickým pokračovatelem boloňské školy Annibale Carracciho a jeho bratrů. Zdrobnělinu svého jména Domenico na Domenichino získal od kolegů pro svůj malý vzrůst. Svá stěžejní díla maloval v Římě a po roce 1630 v Neapoli, kam přesídlil.
Byl velmi oblíbeným a všestranným malířem a designérem interiérů. Od počátku kariéry jej v Římě podporoval Giovanni Battista Agucchi, majordomus kardinála Aldebrandiniho, zajišťoval mu prestižní církevní zakázky. Podílel se na výzdobě vil, domů, kostelů a kaplí v Římě a v širším okolí papežského státu Lazio. Do Neapole přesídlil na pozvání k výzdobě tamního dómu. Vymaloval kapli klenotnice a kupoli scénami zázraků ze života sv. Januaria. Jeho figurální předlohy sloužily jeho následovníkům, ale i malířům porcelánu a dalším dekoratérům.
Jeho působení spadá především do období baroka, nejvíce ceněny zůstávají jeho chrámové fresky a portréty. Strnulými postavami na olejomalbách se řadí také k římskému klasicismu.
Tvorbu malířů boloňské školy tvrdě kritizoval John Ruskin (1840) jako bezduchá schémata eklekticismu, jejichž špatný vzor ovlivnil malíře akademismu 19. století. Jeho teorii vyvrátil historik umění John Pope–Hennessy[1] .