Echinostomatidae | |
---|---|
Echinostoma revolutum | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | ploštěnci (Platyhelminthes) |
Třída | motolice (Trematoda) |
Čeleď | Echinostomatidae Looss, 1899 |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Echinostomatidae je čeleď motolic.
Echinostomatidae jsou heterogenní čeledí motolic a vyznačují se tříhostitelskými životními cykly s vazbou na vodní prostředí. Dospělci běžně parazitují v rozličných částech zažívacího traktu svých definitivních hostitelů, jimiž ve většině případů bývají vodní a polovodní savci a ptáci, vzácně i některé druhy ryb a plazů. Dospělé motolice jsou typické svým charakteristickým trnitým límcem v přední části těla, jenž se objevuje již u cerkarií a je považován za důležitý taxonomický znak. Vajíčka dospělců jsou vylučována se stolicí, mají široký oválný tvar a embryo se vyvíjí až po vyloučení vajíček do vnějšího prostředí. Vaječné víčko (operkulum) není příliš výrazné.[1][2]
Z vajíček se líhnou invazní larvy miracidie, jejichž prvním mezihostitelem jsou, podobně jako u drtivé většiny motolic, vodní plži, v jejichž těle probíhá typický larvální vývoj zahrnující několik tělních plánů. Redie echinostomních motolic se vyznačují schopností zabíjet larvy jiných motolic, pokud dojde k infekci jednoho plže miracidii vícera druhů.[3] Cerkarie – larvální stádia, která opouštějí mezihostitelského plže – následně u většiny echinostomních motolic pronikají aktivní cestou (tělesnými otvory, anebo penetrací) do druhého mezihostitele, jímž může být široké spektrum živočichů; nákaza definitivního hostitele pak probíhá alimentární cestou. Na infekcích člověka se jakožto sekundární mezihostitelé podílejí např. hlemýždi, škeble, slávky, sladkovodní korýši, žáby, hadi nebo sladkovodní ryby.[1][2]
Většina infekcí pochází od střevních motolic rodu Echinostoma (onemocnení jimi vyvolané se označuje jako echinostomiáza). Člověk však může představovat definitivního hostitele i pro motolice rodů Acanthoparyphium, Artyfechinostomum, Echinochasmus, Euparyphium, Himasthla, Hypoderaeum či Isthmiophora. Ohniska infekce se endemicky objevují v Číně, Indii, Thajsku, zemích Korejského poloostrova, Indonésii, Malajsii a na Filipínách. Onemocnění echinostomními motolicemi může být provázeno méně vážnými i vážnými zažívacími problémy; ve srovnání s jinými střevními motolicemi mohou být infekce závažnější, protože trnitý límec echinostomních motolic fyzicky poškozuje epitel střev. Lékem volby je anthelmintikum prazikvantel.[1]
Systematika včetně počtu druhů v jednotlivých rodech je však nejasná a komplikuje ji mj. existence kryptických druhů.[5]