Ella Maillartová | |
---|---|
Narození | 20. února 1903 Ženeva |
Úmrtí | 27. března 1997 (ve věku 94 let) Chandolin |
Povolání | sjezdová lyžařka, fotografka, spisovatelka, cestovatelka, publicistka a lyžařka |
Témata | literární tvorba, publicistika, cestopis, fotografie, lyžování a lední hokej |
Ocenění | Velká Schillerova cena (1953) Cena Alexandry Davidové-Néelové/Lamy Yongdena (1989) |
Partner(ka) | Annemarie Schwarzenbachová |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ella "Kini" Maillart (20. února 1903, Ženeva - 27. března 1997, Chandolin) byla švýcarská dobrodružka, cestovatelka, autorka cestopisů, fotografka a sportovkyně.
Narodila se jako jediné dítě v rodině ženevského obchodníka s kožešinami Paula Maillarta. Otec byl Švýcar, její matka pocházela z Dánska. Když bylo Elle 20 let, podnikla se svou přítelkyní Hermine “Miette” de Saussure plavbu na plachetnici z Cannes na Korsiku, poté na Sardinii, na Sicílii a do Řecka. Soutěžila na Letních olympijských hrách v roce 1924 jako jachtařka v závodu jednomístných plachetnic třídy Monotype national. Jako jediná žena v soutěži skončila na devátém místě ze 17 startujících. Ve stejné době byla kapitánkou švýcarského týmu pozemních hokejistek. Byla rovněž přední sjezdovou lyžařkou.[1]
Od 30. let 20. století cestovala po muslimských republikách SSSR a dalších částech Asie. Z těchto cest vydala sérii knih, které jsou stejně jako její fotografie dnes (2020) považovány za cenné historické svědectví. Její rané knihy byly psány ve francouzštině, ale později začala psát v angličtině. Turkestán Solo popisuje její cestu po sovětském Turkestánu v roce 1932. Fotografie z této cesty jsou nyní (2020) vystaveny v křídle, které nese autorčino jméno v Historickém muzeu v Karakolu. V roce 1934 ji francouzský deník Le Petit Parisien poslal do Mandžuska, aby informovala o situaci za japonské okupace. Právě tam se setkala s Peterem Flemingem, známým spisovatelem a korespondentem The Times, s nímž se spojila, aby projela Čínu z Pekingu do Srinagaru (3500 mil), přičemž velká část trasy vedla přes nehostinné pouštní oblasti a přes strmé himálajské průsmyky. Cesta začala v únoru 1935 a její dokončení trvalo sedm měsíců, včetně cestování vlakem, na nákladních automobilech, pěšky, na koni a na velbloudech. Jejich cílem bylo zjistit, co se děje v Sin-ťiangu (tehdy také známém jako Sinkiang nebo čínský Turkestán), kde právě skončilo povstání v Kumulu. Maillart a Fleming se setkali s muslimskými jednotkami Hui generála Ma Hushana. Ella Maillart později zaznamenala tuto cestu ve své knize Forbidden Journey, zatímco paralelní pohled Petera Fleminga lze najít v jeho knize Zprávy z Tartary (News from Tartary). V roce 1937 se vrátila do Asie jako zpravodajka listu Le Petit Parisien, aby podala zprávu o Afghánistánu, Íránu a Turecku. V roce 1939 podnikla cestu ze Ženevy do Kábulu autem společně se švýcarskou spisovatelkou Annemarie Schwarzenbach. Tato cesta byla přerušena vypuknutím druhé světové války a osobními problémy mezi společnicemi. O tomto putování s Annemarie napsala knihu Krutá cesta (The Cruel Way, 1947).[2] Annemarie je v knize pojmenována Christine, údajně po Annemariině smrti na žádost její matky.[3]
Válečné roky strávila na jihu Indie, kde se věnovala učení Advaita Vedanta, jedné ze škol hinduistické filosofie.[4] Po svém návratu do Švýcarska v roce 1945 žila v Ženevě a v Chandolinu, horské vesnici ve švýcarských Alpách v kantonu Valais. Až do pozdního věku se věnovala lyžování. Naposledy navštívila Tibet v roce 1986.
Rukopisy a dokumenty Elly Maillartové jsou uloženy v Bibliothèque de Genève (knihovna města Ženevy), její fotografické práce jsou uloženy v Musée de l'Élysée v Lausanne a její dokumentární filmy (o Afghánistánu, Nepálu a jižní Indii) jsou součástí sbírky švýcarského filmového archivu v Lausanne, Švýcarsko.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ella Maillart na anglické Wikipedii.