Morricone se narodil v Římě. Jeho otcem byl Mario Morricone Mortale (1903–1974) a matkou Libera Ridolfa, rozená Mancine (1905–1994). Studoval na konzervatoři Accademia Nazionale di Santa Cecilia hru na trubku a skladbu u Goffreda Petrassiho, sborovou hudbu a sbormistrovství.
V roce 1956 se oženil s Mariou Traviovou (1932–2020). Narodily se jim čtyři děti (Marco, Giovanni, Alessandra a Andrea). Hudbu pro filmy začal psát v roce 1962, ale ze začátku to dělal pouze v klasickém formátu a pojetí. Teprve v roce 1964 začal svou slavnou spolupráci s režiséry Sergiem Leonem a Bernardem Bertoluccim. Pro Leoneho napsal hudbu k filmu Pro hrst dolarů (orig. it.Per un pugno di dollari, 1964) a pokračoval řadou dalších kompozic pro větší množství spaghetti westernů. V roce 1968 začal omezovat svou skladatelskou činnost jen na hudbu k filmům, v tomtéž roce složil hudbu k 20 filmům.
Jeho spolupráce se Sergiem Leonem je považována za nejzdařilejší spolupráci mezi skladatelem filmové hudby a režisérem. Morricone napsal hudbu ke všem filmům, na nichž se Leone podílel jako režisér či producent, počínaje Pro hrst dolarů až po poslední Leoneho dílo Tenkrát v Americe.
Morriconeho hudba k filmu Hodný, zlý a ošklivý (orig. it.Il buono, il brutto, il cattivo, 1966, režie Sergio Leone) je patrně jeho nejslavnějším dílem a spolu s předehrou k Vilému Tellovi jsou jedněmi z nejrozpoznatelnějších melodií vůbec spojených s filmovým žánrem westernu. Dalšími velice známými melodiemi jsou hlavní téma a „Harmonika“ z filmu Tenkrát na Západě (Once Upon a Time in the West, 1968, režie Sergio Leone) a dále Chi Mai – ústřední téma z francouzského filmu Profesionál.
Ennio Morricone během dirigování orchestru
Přestože Morriconeho spolupráce s Leonem je asi nejznámější, Morricone sám asi nejlépe hodnotí spolupráci s režiséry jako Giuliano Montaldo a Gillo Pontecorvo. Morricone rovněž často spolupracoval s přítelem z dětství Alessandrem Alessandronim, který vystupoval ve filmové hudbě pro Leoneho filmy jako „hvízdač“, protože motivy, kde se v hudbě objevuje pískání, jsou v těchto filmech velmi časté.
Svou první cenu Nastro d'Argento dostal Morricone v roce 1965 za hudbu k filmu Pro hrst dolarů (Per un pugno di dollari) (1964, režie Sergio Leone), následovala cena z roku 1970 za hudbu k filmu Metti, una Sera a Cena (1969, režie Giuseppe Patroni Griffi), a o rok později za hudbu k filmu Sacco a Vanzetti (1971, režie Giuliano Montaldo). Morriconeho první nominace na Oscara byla v roce 1979 za hudbu k Days of Heaven ([197, režie Terrence Malick) a další následovaly v roce 1986 za Misi, v roce 1987 za Neúplatní (The Untouchables, 1987, režie Brian De Palma), v roce 1991 za Bugsy (1991, režie Barry Levinson) a v roce 2001 za hudbu k filmu Málèna (2000, režie Giuseppe Tornatore).
Hudbu složil k 24 dílům televizního seriálu Mafia, dále pak seriálu Chobotnice, Marco Polo a dalších. Zkomponoval také hudbu pro film Bio Ráj (Nuovo Cinema Paradiso, 1988, režie Giuseppe Tornatore).
Morriconeho hudba byla nahrána řadou umělců k velkému množství příležitosti: Hugo Montenegro měl hit se svou verzí melodie z Hodný, zlý a ošklivý, a to jak ve Velké Británii tak i v USA, a poté v roce 1968 nahrál celé album Morriconeho melodií. John Zorn nahrál desku s Morriconeho hudbou, stejně jako The Big Gundown v polovině osmdesátých let. Spolupracoval i se světovými umělci, jako portugalskou zpěvačkou Dulce Pontes (v roce 2003) a cellistou Yo-Yo Ma (v 2004) – oba nahráli desky Morriconeho hudby s Římským symfonickým orchestrem, kde Morricone sám hudbu dirigoval. Metallica použila na svých vystoupeních jeho Ecstasy of Gold jako úvodní skladbu, Ramones používali melodii z Hodný, zlý a ošklivý coby předehru svých vystoupení.
Morricone absolvoval v roce 2005 světové turné s Římským symfonickým orchestrem a navštívil s ním nejen New York a Tokio, ale i Bratislavu.
V roce 2006 tento mistr filmové hudby plánoval vystoupit jako host na albu zpěváka Morrisseyho nazvaném Ringleader of the Tormentors, kam napsal smyčcovou sekci pro skladbu Dear God, Please Help Me, která byla nahrána v římských Forum Music Village Studios.
V roce 2011 vystoupil Ennio Morricone na dvou koncertech poprvé i v Praze. Naposledy v Praze vystoupil v lednu 2019, kdy zde koncertem ve vyprodané O2 aréně oslavil své 90. narozeniny. Velmi rád spolupracoval s Českým národním symfonických orchestrem a právě tento český orchestr mu nahrával hudbu k filmu Quentina TarantinaOsm hrozných, za nějž Morricone dostal roku 2016 svého vůbec prvního Oscara za filmovou hudbu.[1] Paradoxně, Oscara za celoživotní dílo dostal již osm let předtím.
Ennio Morricone též vystoupil jako host na festivalu Prague Proms, kde 15. července 2018 uvedl v Obecním domě s Českým národním symfonickým orchestrem a Kühnovým smíšeným sborem svoji absolutní hudbu.
↑ Morricone má Oscara za nejlepší hudbu. Nahrál mu ji Český národní symfonický orchestr | OperaPlus. OperaPlus. 2016-02-29. Dostupné online [cit. 2018-06-02].
Literatura
Morricone, Ennio; De Rosa, Alessandro. Chyť ten zvuk. Ennio Morricone v rozhovoru s Alessando De Rosa. Počet stran 672. Edice Knihy Omega, 2018, 2020. ISBN978-80-7390-022-9
Miceli, Sergio. Morricone, la musica, il cinema. Mucchi/Ricordi, 1994: ISBN88-7592-398-1
Poppi, R., M. Pecorari. Dizionario del cinema italiano. I film vol. 3. Dal 1960 al 1969. Gremese, 1993: ISBN88-7605-593-2
Poppi, R., M. Pecorari. Dizionario del cinema italiano. I film vol. 4. Dal 1970 al 1979* A/L. Gremese, 1996: ISBN88-7605-935-0
Poppi, R., M. Pecorari. Dizionario del cinema italiano. I film vol. 4. Dal 1970 al 1979** M/Z. Gremese, 1996: ISBN88-7605-969-5
Poppi, R., M. Pecorari. Dizionario del cinema italiano. I film vol. 5. Dal 1980 al 1989* A/L. Gremese, 2000: ISBN88-7742-423-0
Poppi, R., M. Pecorari. Dizionario del cinema italiano. I film vol. 5. Dal 1980 al 1989** M/Z. Gremese, 2000: ISBN88-7742-429-X
multimediální obsah na Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ennio Morricone na Wikimedia Commons 
Osoba Ennio Morricone ve Wikicitátech
