Ernst Wiesner
Pamětní deska E. Wiesnera v Brně
Pamětní deska E. Wiesnera v Brně
Narození21. ledna 1890
Malacky
Úmrtí15. července 1971 (ve věku 81 let)
Liverpool
Alma materMasarykova univerzita
Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povoláníarchitekt, učitel a designér
OceněníČestný doktorát Masarykovy univerzity (1969)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Wiesner nebo Arnošt Wiesner (21. ledna 1890 Malacky, Rakousko-Uhersko15. července 1971 Liverpool, Spojené království), byl jeden z nejvýznamnějších brněnských architektů meziválečného období. Používal obě verze svého křestního jména.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 21. ledna 1890 jako druhé z pěti dětí Alfredu Wiesnerovi a jeho ženě Bertě, rozené Winterové. Otec měl v Malackách koncesi na prodej papíru a psacích potřeb, kterou později rozšířil i o tiskárnu tiskopisů. V Malackách žila rodina asi do roku 1898, kdy přesídlila do Brna. V roce 1909 bylo Alfredu Wiesnerovi uděleno v Brně domovské právo a v roce 1911 už měl jeho podnik prestižní adresu v centru města (Veselá ulice 37).

Ve školním roce 1901/1902 začal studovat Zemskou vyšší reálnou školu (Landes Oberschule) v Brně. Roku 1905 začal studovat na stavebním odboru Vyšší průmyslové školy (Höhere Gewerbeschule, Abteilung für Baufach) v Brně. Studium zakončil maturitou s vyznamenáním roku 1909. Po maturitě odešel do Vídně, kde se zapsal jako mimořádný posluchač stavební školy vídeňské techniky (Bau- /Architektur/ Schule K. k. Technische Hochschule, dnes Technische Universität Wien). Další rok přešel na vídeňskou Akademii výtvarných umění do Mistrovské školy architektury, kterou vedl Friedrich Ohmann. Studium zakončil roku 1913. Jeho velkým vzorem (a později též přítelem a kolegou) byl Adolf Loos. V té době má už za sebou svou první realizaci – přestavbu vily Heinricha Kellnera v Rosicích. Rok po ukončení studia pracoval jako první asistent v Ohmannově ateliéru. Během první světové války 1914–1918 sloužil v hodnosti poručíka u ženijního pluku v Polsku, Dalmácii a jižním Tyrolsku.

Krematorium v Brně, (1925–1930), současný stav
Přestavba Doretova dvora pro Moravskou zemskou životní pojišťovnu v Brně (1935–1937), vpravo Palác Morava (1926–1929), současný stav

Po skončení války krátce působil ve Vídni na ministerstvu války (1918–1919), poté se vrátil do Brna, kde založil samostatnou projekční kancelář. První realizací se stal zahradní domek pro Samuela Berana a jeho ženu Hermine. Jeho otec zakoupil roku 1918 dům v Pekařské ulici 10. Povedl úpravy tohoto domu a později si v dvorním křídle zřídil vlastní ateliér a byt, kde pracoval až do roku 1939. První rozsáhlejší prací se stal „Gutmannův dům“ – činžovní vila v Údolní ulici a přestavba domu pro administrativní účely pro téhož investora. V roce 1920 zpracoval návrh zastavění bloku mezi Mozartovou a Beethovenovou ulicí. Na jeho základě zde postavil v letech 1921–1923 budovu Moravské zemské životní pojišťovny a v letech 1923–1925 budovu České banky Union. V roce 1925 byl vyzván k účasti na soutěži na stavbu městského krematoria, kterou vyhrál. Tak vznikla v letech 1926–1930 jeho nejvýše ceněná stavba. Ve stejné době (1926–1929) projektoval další svou mimořádnou stavbu – Palác Morava v Divadelní ulici. V roce 1928 se zúčastnil „Výstavy moderního bydlení“ a pro kolonii „Nový dům“ navrhl rodinný dvojdům. Zde se také poprvé setkal s Bohuslavem Fuchsem. Ještě téhož roku obdrželi oba první ceny za návrh budovy Moravské banky na Náměstí Svobody. Poté byli vyzváni, aby projekt zpracovali společně.

Začátkem třicátých let se zúčastnil několika dalších soutěží. Z ekonomických důvodů tyto stavby nebyly nikdy realizovány. Současně navrhoval vily, činžovní domy a interiéry obchodů a módních salonů.

Z Brna uprchl na poslední chvíli dne 15. března 1939 a přes Německo, HolandskoBelgii se uchýlil do Velké Británie. Tam dostal politický azyl a také pracovní povolení Královské společnosti britských architektů (RIBA). V letech 1940–1943 pracoval pro Radu hrabství Cumberland (County Council of Cumberland), v letech 1943–1945 pracoval pro československou exilovou vládu v Londýně. Začátkem čtyřicátých let se oženil s německou herečkou Evou-Marií Wiesnerovou.

Po skončení druhé světové války pracoval jako architekt v Londýně. V letech 19471948 krátce navštívil i Brno. V únoru 1948 se vrátil do Velké Británie a začal učit na Škole architektury a stavebnictví v Oxfordu. Tato škola ale nebyla součástí Oxfordské university. V roce 1950 se přihlásil do konkursu na místo na Škole architektury při Universitě v Liverpoolu (Liverpool School of Architecture, University of Liverpool), který vyhrál a na konci roku 1950 se přestěhoval do Liverpoolu. Zde působil až do svého odchodu do penze asi v roce 1955(?). V roce 1954 mu Liverpoolská universita udělila nejvyšší britskou poctu – titul Master of Architecture. V Liverpoolu konvertoval ke katolické církvi. Díky přátelství s liverpoolským arcibiskupem patrně získal několik zakázek, mj. i svou jedinou větší realizaci – soubor škol sv. Mikuláše v sousedství liverpoolské katedrály.[1]

V polovině šedesátých let došlo, mj. z iniciativy Bedřicha Rozehnala, k obnovení kontaktů s Brnem. Wiesner obdržel pamětní medaili (1966) a čestný doktorát Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (1969). Byla plánována užší spolupráce mezi universitami, která se ale po srpnu 1968 nemohla realizovat.[2][3]

Zemřel 15. července 1971 v Liverpoolu.[4] Podle odborné literatury byl jeho hrob považován za ztracený. V roce 2022 byl však nalezen na allertonském hřbitově v Liverpoolu.[5]

Členství ve spolcích a organizacích

[editovat | editovat zdroj]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Vchod České banky Union, dnes Českého rozhlasu Brno
Münzova vila
Vila Stiassni
Dvojdům v kolonii Nový dům
Vila Neumark
Haasova vila

Vzhledem k tomu, že pozůstalost E. Wiesnera byla z větší části ztracena, je tento seznam neúplný a odpovídá stavu bádání z roku 2005.[7]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ŠLAPETA, Vladimír. Cesta do Liverpoolu v září 1979 a Wiesnerova výstava. In: Petr Pelčák, Ivan Wahla. Ernst Wiesner. Brno: Obecní dům Brno, 2005. ISBN 80-239-5613-2.
  2. Setkání Mojmíra Kyselky s Ernstem Wiesnerem v Liverpoolu roku 1965. In: Petr Pelčák, Ivan Wahla. Ernst Wiesner. Brno: Obecní dům Brno, 2005. ISBN 80-239-5613-2.
  3. Setkání Růženy Žertové s Ernstem Wiesnerem roku 1966. In: Petr Pelčák, Ivan Wahla. Ernst Wiesner. Brno: Obecní dům Brno, 2005. ISBN 80-239-5613-2.
  4. Životopis byl zpracován na základě: KUDĚLKOVÁ, Lenka. Architekt Ernst Wiesner. In: Petr Pelčák, Ivan Wahla. Ernst Wiesner. Brno: Obecní dům Brno, 2005. ISBN 80-239-5613-2.
  5. ŠENKÝŘ, Miloš. Památkáři našli ztracený hrob známého architekta, autora vily Stiassni či sídla brněnského rozhlasu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-08-28 [cit. 2022-08-28]. Dostupné online. 
  6. VALÁŠEK, Lukáš. Brněnská vila byla skvostem, zůstaly však jen obvodové zdi. iDNES.cz [online]. 2012-05-05 [cit. 2012-05-05]. Dostupné online. 
  7. Seznam díla je převzat z: In: Petr Pelčák, Ivan Wahla. Ernst Wiesner. Brno: Obecní dům Brno, 2005. ISBN 80-239-5613-2.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Vlastní stati E. Wiesnera

[editovat | editovat zdroj]

Literatura o E. Wiesnerovi (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]