Latinská předložka a předpona ex se v odborném i jiném textu často objevuje v mnoha různých pojmech a cizojazyčných souslovích. Její faktický význam pak záleží na připojeném latinském slově či sousloví, dále též na celkovém kontextu příslušného sdělení.

Předpona ex bývá někdy^[kdy?] zkrázena na e.

Předpona

Latinská předpona ex pak obměňuje význam základu slova ve smyslu:

• ze
• z
• ven
• vzhůru
• zevnitř
• bývalý (bývalá, bývalé)
• podle, na základě

Vybrané příklady použití

• ex abrupto – bez přípravy, spatra (improvizovaný proslov),
• ex aequo – stejně, rovným dílem, stejnou měrou,
• ex ante – očekávaný děj, zamýšlený stav (antonymum je ex post),
• ex cathedra – mluvit vážně s plnou odpovědností, s plnou vahou a autoritou osobnosti (pochází z ex cathedra Petri – ze stolce papežova – tedy mluvit neomylně),
• ex definitione – podle definice, vyplývající z definic,
• ex lege – ze zákona, podle zákona,
• ex lex – stav osoby, jež stojí mimo zákon – není pod ochranou zákona,
• ex libris – značka vlastníka knihy původně umísťovaná na přídeští,
• ex nunc – od nynějška, v právu okamžitá (ne)platnost, směřující do budoucna a ne zpět do minulosti,
• ex offo nebo ex officio – z moci úřední, z povinnosti (nejčastěji obhájce v trestním řízení),
• ex post – dodatečně, pozdě, opožděně, po ukončení jednání (antonymum je ex ante),
• ex praesidio – z předsednictva, od předsedy, z místa předsedajícího,
• ex privata industria – z vlastní píle, ze soukromé iniciativy,
• ex professo – z povolání, z profese, z odborné povinnosti,
• ex promptu – rychle, bez předběžné přípravy,
• ex quay – doložka mezinárodních obchodních smluv stanovující odpovědnost dodavatele za riziko a náklady až do místa dodání (obvykle do přístavu či na cílové letiště apod.),
• ex tempore – v čase potřeby, příležitostně, dle potřeb,
• ex tunc – od samého počátku, v právu (ne)platnost od určitého okamžiku v minulosti,
• ex usu – podle zvyku, ze zvyku,
• ex voto – podle slibu, na podkladě veřejného příslibu,
• ex works – doložka mezinárodních obchodních smluv stanovující povinnost předání zboží na smluveném místě (obvykle v sídle firmy odběratele).

Literatura

• PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.