F. C. Gundlach | |
---|---|
![]() | |
Narození | 16. července 1926 Heinebach |
Úmrtí | 23. července 2021 (ve věku 95 let) Hamburk |
Místo pohřbení | Hamburk |
Povolání | obchodník s uměním, kurátor, fotograf, galerista a sběratel umění |
Ocenění | Medaile za umění a vědu svobodného a hanzovního města Hamburku (2006) Kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo |
Webová stránka | www |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Franz Christian Gundlach (16. července 1926 – 23. července 2021, Hamburk[1]) byl německý fotograf, majitel galerie, sběratel, kurátor a zakladatel. V roce 2000 založil Gundlach nadaci F.C. Gundlach Foundation[2] a od roku 2003 byl zakládajícím ředitelem Domu fotografie v Deichtorhallen[3] v Hamburku.
Gundlachovy módní fotografie z padesátých, šedesátých a sedmdesátých let, které často integrují společenské jevy a trendy vizuálního umění, se nyní (2021) nacházejí v muzeích a sbírkách. Od roku 1975 byl kurátorem mnoha fotografických výstav. Při znovuotevření Domu fotografie v dubnu 2005 připravil Gundlach retrospektivu maďarského novinářského fotografa Martina Munkácsiho.
Gundlach také organizoval výstavy ze svých vlastních sbírek, jako jsou A Clear Vision, The Heartbeat of Fashion a Maloney, Meyerowitz, Shore, Sternfeld: New Color Photography of the 1970s. V roce 2011 kurátoroval výstavu More Than Fashion pro Moskevský dům fotografie a Vanity pro Kunsthalle Wien.
F. C. Gundlach navštěvoval Private Lehranstalt für Moderne Lichtbildkunst (Soukromou školu pro moderní fotografii) pod vedením Rolfa W. Nehrdicha v Kasselu v letech 1946 až 1949. Následně začal publikovat divadelní a filmové reportáže v časopisech jako Deutsche Illustrierte, Stern, Quick a Revue jako fotograf na volné noze.
Gundlachova specializace na módní fotografii začala v roce 1953 prací pro hamburský časopis Film und Frau, pro který fotografoval kampaně německé módy, pařížské haute couture a kožešinové módy. Dále fotografoval Romy Schneider, Hildegardu Knef, Dietera Borsche a Jean-Luca Godarda.
Pro Film und Frau, ale také pro časopisy Stern, Annabelle, Twen a další časopisy uskutečnil Gundlach módní a reportážní výlety na Blízký, Střední a Dálný východ a také do Střední a Jižní Ameriky. Na základě exkluzivní smlouvy s Brigitte fotografoval více než 160 obálek a 5 000 stránek redakční módy. V 70. a 80. letech pracoval v Jižní Americe, Africe, New Yorku a na americkém západě.
Gundlachovy retrospektivní samostatné výstavy, jako ModeWelten (1985), Die Pose als Körpersprache (1999), Bilder machen Mode (2004) nebo F. C. Gundlach. The photographic work (Fotografické dílo, 2008) byla uvedena v muzeích a galeriích v Německu i v zahraničí.
Je to fotograf, jehož snímky ukazují znalost dominantní role módy jako kulturního sociálního faktoru. Z tohoto důvodu jen zřídka prezentoval fenomény módy izolovaně, ale spíše je spojoval s fenomenologií každodenní reality a zasazoval je do sociokulturního kontextu, ze kterého nakonec vznikly. F. C. Gundlach se ukazuje jako fotografický umělec s vůlí stylizovat, zvládat inscenace a schopnost utvářet fotografický obraz ve svém volném čase, který aranžuje své modely do stále nových formálních konstelací: jako fotograf mimořádné estetické kvality.Klaus Honnef, Projev u příležitosti otevření ModeWelten v Rheinisches Landesmuseum Bonn 1986.[4]
Citát: Jako módní fotograf, který využívá záznamové médium, musí fotograf ve své době žít, myslet a cítit. Módní fotografie jsou vždy interpretacemi a stagnacemi. Odrážejí a vizualizují ducha času dneška a předvídají ducha zítřka. Nabízejí projekční plátna pro identifikaci, ale také pro sny, přání a touhy. A přesto módní fotografie říkají více o čase než dokumentární fotografie předstírající, že zobrazují realitu.F.C. Gundlach, Projev při příležitosti otevření výstavy F. C. Gundlach. Das fotografische Werk. v Martin-Gropius-Bau v Berlíně, 19. listopadu 2009.[5]
Gundlach založil společnost CC (Creative Color GmbH) v roce 1967 a brzy nato společnost poskytující fotografické služby PPS. (Professional Photo Service. – Profesionální fotografická služba.) s černobílými a barevnými laboratořemi, obchodem s vybavením, půjčovnami a specializovaným knihkupectvím. V roce 1975 rozšířil své organizace o galerii PPS. Galerie F. C. Gundlach, což byla jedna z prvních čistých fotogalerií v Německu.
V PPS. Galerii Gundlach představil v letech 1975 až 1992 více než 100 výstav. Mezi umělce patřili Irving Penn, Richard Avedon, Joel-Peter Witkin, Robert Mapplethorpe, Martin Kippenberger, Albert Oehlen, Nan Goldin nebo Wolfgang Tillmans. Od začátku 80. let se jeho pozornost soustředila na jeho sbírku fotografických děl a koncepci fotografických výstav. Mnoho z těchto výstav spočívalo zcela nebo částečně na jeho sbírce, například Das Medium Fotografie ist berechtigt, Denkanstöße zu geben na Hamburger Kunstverein 1989, Berlin en Vogue v Berlinische Galerie 1993, Modebilder, Bildermode / Zeitgeist become Form pro Institut für Auslandsbeziehungen (Ifa) 1995, Emotions & Relations v Kunsthalle Hamburg 1998, Wohin kein Auge reicht v Deichtorhallen Hamburg 1999 a Mode – Körper – Mode v Museum für Kunst und Gewerbe Hamburg 2000.
Po mnoha letech zaměstnání jako lektor byl Gundlach v roce 1988 jmenován profesorem na Hochschule der Künste Berlin. Jako lobbista za fotografování zahájil v roce 1999 Trienále fotografie v Hamburku.
Aby vytvořil bezpečné útočiště pro své celoživotní dílo a rozsáhlou sbírku fotografií a umožnil aktivní práci s celým svým fotografickým odkazem, založil v roce 2000 Nadaci F. C. Gundlach Foundation. Jejím účelem je podpora umění, vědy a výzkumu v oblasti fotografie, zejména podpora fotografie jako kulturního bohatství.
Od září 2003 byl F. C. Gundlach zakládajícím ředitelem Domu fotografie – Deichtorhallen Hamburg, kde jako trvalou zápůjčku instaloval svou sbírku The Image of Man in Photography.[6]
Sbírka F. C. Gundlacha The Image of Man in Photography (Obraz člověka ve fotografii) je autorovým tématem od samého začátku. Sbírka přikládá zvláštní význam fotografickým dílům, která otevírají nové pohledy na lidskou důstojnost a zranitelnost nad rámec jejich historického stavu jako vizuálních dokumentů. Fotografie svědčí o neustále se měnící vizuální reprezentaci lidstva. Těžištěm sbírky jsou tedy fotografie, které odrážejí obraz člověka v jeho vnějším vzhledu – v módě, pózách, mimice a gestech.
Díla výtvarných umělců využívajících fotografii jsou zvláště zajímavá a zdůrazňují dialogický charakter média.
Podle zdroje:[13]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku F. C. Gundlach na anglické Wikipedii.