Felix Holzmann
Narození8. července 1921
Teplice
Úmrtí13. září 2002 (ve věku 81 let)
Saská Kamenice
Povoláníherec a televizní herec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Památník Felixe Holzmanna v Litoměřicích

Felix Holzmann (8. července 1921 Teplice13. září 2002 Saská Kamenice) byl český komik německé národnosti.

Ve svých scénkách se proslavil postavou s výraznými kulatými brýlemi a slaměným kloboukem, tzv. tralaláčkem.[1] Jeho vystoupení mělo většinou charakter dialogu, výjimečně monologu. Vytvořil typ natvrdlého chlapíka, kterému všechno dochází nezvykle dlouho, se zvláštním tázavým zpěvavým protahováním koncovek.[2] Jeho texty byly precizně vystavěné, humor zpravidla těžil z nečekaného uchopení významu slov a slovních spojení (podobný styl měly scénky s Hlustvisihákem z pera Bedřicha Zelenky).

Životopis

Narodil se v Teplicích, ale již v mládí se s rodiči přestěhoval do Litoměřic. Vystudoval obchodní školu v Ústí nad Labem, ale nakonec se začal věnovat divadlu. V severozápadní části Mírového náměstí v Litoměřicích se nachází dům jeho rodiny, kde prožil dětství. Dnes je na tomto domě umístěna jeho busta s malou pamětní deskou.[3] Ve scénce Akvárium uvádí, že bydlí v Litoměřicích v ulici Máchova 44 (taková adresa tam ale neexistuje, ve skutečnosti bydlel na Mrázově 28).

V Ústí nad Labem se seznámil s Františkem Budínem, účetním a příležitostným konferenciérem, který se stal jeho dlouholetým jevištním partnerem. Pro Budínovu vytíženost v zaměstnání, kterého se nechtěl vzdát[1], přesídlil Holzmann později do Prahy, kde ve svých komických scénkách vystupoval i s profesionálními umělci, jako byli Viktor Maurer, Lubomír Lipský, Milan Neděla, Miloslav Šimek, Jan Borovička, Jiří Bruder, Zdeněk Dítě, ale i Karel Gott nebo Iva Janžurová.

V roce 1970 spáchala jeho žena sebevraždu.[1] Po této události začal působit také v Německé demokratické republice, kde se seznámil se zpěvačkou a konferenciérkou Barbarou „Bärbel“ Greifovou, která se stala jeho druhou ženou. Po sňatku s ní žil trvale v Německu, ale do Československa se stále vracel a příležitostně vystupoval v Československé (později České) televizi. Roku 1993 si zahrál v televizní komedii Deset malých běloušků. V roce 1997 vystoupil na rockovém festivalu v Trutnově[4] a několik let před svou smrtí ještě působil s manželkou v angažmá na zaoceánském parníku.[1] Těsně před smrtí obdržel platinovou desku Supraphonu.[5]

Je pohřben na hřbitově v Litoměřicích.[6]

Po smrti

Až po jeho smrti se veřejnost dozvěděla, že během druhé světové války sloužil v německé armádě v západní Evropě, a po válce proto strávil rok v sovětském zajetí, ale k těmto tvrzením chybějí upřesňující dokumenty.[7] V roce 2008 vyšla literární koláž o životě Felixe Holzmanna, která je připomínkou Holzmannova osobitého humoru a popularity. Je nedokončeným rozhovorem Ondřeje Suchého s Felixem Holzmannem, doplněným vzpomínkami dcery a přátel, dopisy, fotografiemi z jeho soukromí, novinovými výstřižky a úryvky z estrádních vystoupení.

Diskografie

CD disky

Zvukové kazety

Odkazy

Reference

  1. a b c d Životopis Felix Holzmann. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  2. Felix Holzmann. FDb.cz [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  3. Dům Felixe Holzmanna - Litoměřice. www.turistika.cz [online]. Turistika.cz [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  4. GÖTH, Jindřich. Felix Holzmann: Tak mně teda řekněte.... Instinkt. 2011, čís. 15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-02.  Archivováno 2. 10. 2015 na Wayback Machine.
  5. BAROCH, Pavel. Smutný komik Felix Holzmann: wehrmacht, gulag i sebevražda ženy. TÝDEN.cz [online]. 2017-12-10 [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  6. Felix Holzmann. litomericky.denik.cz [online]. Litoměřický deník [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 
  7. ŠTEFEK, Jiří. Holzmann rozdával smích plnými hrstmi, svou službu u Wehrmachtu však tajil. Reflex.cz [online]. Reflex, 2016-07-08 [cit. 2018-12-01]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy