Fyziologie rostlin je vědní obor, podobor botaniky, který se zabývá fyziologií – vnitřními životními pochody rostlin. Mezi klasické studované otázky patří především růst a vývoj rostlin, jejich minerální výživa, fotosyntéza, vodní režim, dýchání, rozmnožování, hormonální regulace, reakce na stresové podmínky, nastie, tropismy a adaptace na vnější prostředí obecně.

Studium metabolismu rostlin

Metabolismus je látková a energetická výměna, příjem a zpracování živin. Dělí se na anabolismus a katabolismus.

anabolismus (výstavbový proces) – syntéza, energie se spotřebovává, probíhají endotermické reakce, např. fotosyntéza
katabolismus (rozkladový proces) – analýza, energie se uvolňuje, probíhají reakce exotermické, např. dýchání

Studium vodního režimu rostlin

Vodní režim zahrnuje mechanismy příjmu, vedení a výdeje vody. Rostlina má v průměru 70 % vody a 30 % sušiny.

Význam vody pro rostlinu

chemické reakce (účast v chemických reakcích = např. fotosyntéza)
transport látek (rozpouštědla)
termoregulace (udržování teploty)
udržování tvaru buněk (díky vnitřnímu napětí zvanému turgor)
rozmnožování výtrusných rostlin (umožňuje transport spermatozoidu k buňce vaječné)

Příjem vody

Příjem vody je založen na dvou mechanismech, na difúzi a osmóze

difuze = pronikání rozpouštědla i rozpuštěné látky z jednoho roztoku do druhého
osmóza = je typem difúze, jsou zde dvě prostředí o různé koncentraci rozpuštěných látek oddělena polopropustnou membránou, kde H₂O proniká do koncentrovanějšího roztoku.

Vedení vody

difuze i osmóza vedou vodu ke středovému válci
vedení dřevem (xylémem) = transpirace (čočinková, průduchová, kutikulární – u mladších rostlin je kutikulární vrstva velmi slabá)
soudržnost
vzlínavost
přilnavost

Kořenový vztlak – vedení dřevem, mechanizmus založený na aktivním příjmu H₂O kořeny a následným vytlačením H₂O dřevními cévami do vyšších pater rostliny. Tento způsob je pomalejší než transpirace a vyžaduje energii. Uplatňuje se, když rostlina netranspiruje, např. na jaře nebo při vysoké vzdušné vlhkosti.