Gabriel Diallo | |
---|---|
![]() Gabriel Diallo v kvalifikaci French Open 2023 | |
Stát | ![]() |
Datum narození | 24. září 2001 (22 let) |
Místo narození | Montréal, Kanada[1] |
Výška | 203 cm[1] |
Hmotnost | 90 kg[1] |
Profesionál od | 2023[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 281 135 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 3–6 |
Tituly | 0 ATP, 2 challengery, 2 ITF |
Nejvyšší umístění | 130. místo (16. října 2023) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo kvalifikace (2023) |
French Open | 1. kolo kvalifikace (2023) |
Wimbledon | 2. kolo kvalifikace (2023) |
US Open | 1. kolo kvalifikace (2023) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 0–1 |
Tituly | 0 ATP, 1 challenger |
Nejvyšší umístění | 382. místo (13. listopadu 2023) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2022) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 23. listopadu 2023
Gabriel Diallo (* 24. září 2001 Montréal) je kanadský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtyři tituly ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2023 na 130. místě a ve čtyřhře v listopadu téhož roku na 382. místě. Trénuje ho krajan Martin Laurendeau.[1]
V kanadském daviscupovém týmu debutoval v roce 2022 malažskou skupinou finálového turnaje. V duelu proti Srbsku prohrál dvouhru s Laslem Djerem a Kanaďané odešli poraženi 1:2 na zápasy. Ze skupiny přesto postoupili a následně získali první titul, když celý ročník vyhráli. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 2–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]
Narodil se roku 2001 v Montréalu do rodiny guinejského otce a ukrajinské matky.[4][5] V letech 2019–2022 hrál akademický tenis za Divoké kočky na Kentucké univerzitě v Lexingtonu.[6] Po zimním semestru 2022 se stal profesionálem.[7][5]
V kvalifikačních soutěžích okruhu ATP Tour debutoval jako 20letý srpnovým National Bank Open 2022 v rodném Montréalu, po udělení divoké karty. V jejím úvodu vyřadil světovou dvaašedesátku Jamese Duckwortha. Poté však po 58 minutách skrečoval Francouzi Hugu Gastonovi kvůli vyčerpání, v duelu hraného za vysoké teploty.[8]
V srpnu 2022 získal první challengerový titul, když ovládl Championnats Banque Nationale de Granby. Ve finále zdolal šestého nasazeného Číňana Šanga Ťün-čchenga z třetí světové stovky díky zvládnutým koncovkám obou setů. V utkání proměnil tři ze šesti brejkbolů a naopak odvrátil tři z pěti brejkových hrozeb. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, 335. příčku.[9][10]
Premiéru v hlavní soutěži túry ATP prožil na únorovém Dallas Open 2023, kde postoupil z kvalifikace až jako šťastný poražený. Časnou porážku ve dvouhře mu však přivod Ekvádorec Emilio Gómez, s nímž ztratil rozhodující tiebreak.[11] Také na červencovém Hall of Fame Open 2023 v Newportu nepřešel první fázi. Po dvousetovém průběhu jej vyřadil Jihoafričan Kevin Anderson. První výhry po čtyřech prohrách se dočkal až na torontském National Bank Open 2023, kde startoval na divokou kartu. Vítězstvím nad dvacátým prvním hráčem žebříčku Danielem Evansem zopakoval výhru z červnového surbitonského challengeru, kde Brita také porazil.[12] Jeho cestu soutěží však ukončila světová osmnáctka Alex de Minaur.[13]
Do grandslamových kvalifikací poprvé zasáhl v sezóně 2023. Na Australian Open, French Open i US Open nepostoupil z úvodního kola, když postupně podlehl Australanu Aleksandaru Vukicovi, Kazachstánci Timofeji Skatovovi a Belgičanu Kimmeru Coppejansovi. Pouze ve Wimbledonu zvládl vstupní duel proti Turkovi Cemu İlkelovi, než jej zastavil Ital Matteo Gigante.[13] Druhou challengerovou trofej si odvezl z říjnového Slovak Open 2023. Ve druhém zápase, na turnaji hraném v bratislavské NTC aréně, přehrál nejvýše nasazeného Dominica Thiema a v semifinále Američana Martina Damma. V souboji o titul pak zdolal Belgičana Jorise De Looreho. Po skončení se poprvé posunul na 130. místo žebříčku.[14][15]
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
Challengery (2 D; 1 Č) | |
ITF (2 D; 0 Č) |
Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | červen 2022 | East Lansing, Spojené státy | tvrdý | ![]() |
6–3, 7–6(7–4) |
2. | srpen 2022 | Granby, Kanada | tvrdý | ![]() |
7–5, 7–6(7–5) |
3. | březen 2023 | Montréal, Kanada | tvrdý (h) | ![]() |
7–6(7–5), 6–3 |
4. | říjen 2023 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | ![]() |
6–0, 7–5 |
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | srpen 2023 | Winnipeg, Kanada | tvrdý | ![]() |
![]() ![]() |
6-2, 6-3 |
Stav | č. | soutěž | spoluhráči | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | Davis Cup 27. listopadu 2022 Málaga, Španělsko tvrdý (h), Martin Carpena Arena |
Félix Auger-Aliassime Denis Shapovalov Vasek Pospisil Alexis Galarneau |
![]() |
2–0 |
Alex de Minaur Jordan Thompson Thanasi Kokkinakis Max Purcell Matthew Ebden |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabriel Diallo na anglické Wikipedii.