Gema (lat. gemma, drahokam) je drobné sochařské dílo, vybroušené nebo vyřezané do drahého kamene nebo do skla a užívané jako část šperku nebo amulet.
Gema (lat. gemma, drahokam) je drobné sochařské dílo, vybroušené nebo vyřezané do drahého kamene nebo do skla a užívané jako část šperku nebo amulet.
Glyptika, velmi jemné vybrušování do drahých kamenů a polodrahokamů, vznikla patrně na Blízkém Východě a na Středním Východě v údolí Indu, kde se od 2. tisíciletí př. n. l. vyráběly pečetní válečky a pečetidla. Brousilo se dřevěnými nebo kovovými hroty, na něž se nanášel prášek z korundu a roztlučených drahokamů. Nástroj se točil svidříkem, později na jednoduchém šlapacím soustruhu. Práce byla nesmírně zdlouhavá a náročná. Stejné válečky z téže doby pocházejí z Mezopotámie a z Asýrie.
Ve Středomoří se tato technika objevuje v Egyptě a na Krétě, od 7. století př. n. l. v Řecku a později v Římě, kde dosáhla velké dokonalosti. Gemy se nejčastěji brousily do tvaru vypuklých oválných nebo kruhových čoček a zasazovaly do zlatých, často zdobených obrub, do závěsů a pečetních prstenů. Starověké a byzantské gemy se ve středověku používaly k ozdobě bohoslužebných předmětů. Proslulým sběratelem gem byl císař Karel IV., který je dal zasadit také do české královské koruny a do koruny římského císaře, která spočívá na bustě svatého Karla Velikého v Cáchách.
Od 15. století byly gemy velmi oblíbené jako šperky a řezaly se hlavně v Itálii, ve Francii v Paříži a na dvoře burgundských vévodů. V období manýrismu se objevují specifické gemy také z brusírny na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze, kde se proslavili Miseroniové z Lisonu. Rudolfova rozsáhlá sbírka, do jejíhož inventáře byla zapsána i největší římská Gemma Augustea, je vystavena zčásti v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni a ve Světské klenotnici v Hofburgu.
V běžné řeči se často pojmy chybně zaměňují, každý má odlišný význam:
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gema na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo gema ve Wikislovníku