| Giorgio Antonucci | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. února 1933 Lucca,  Italské království |
| Úmrtí | 18. listopadu 2017 (ve věku 84 let) Florencie,  Itálie |
| Alma mater | Florentská univerzita, Università di Siena |
| Obor | psychiatrie |
| Web | giorgioantonucci |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Giorgio Antonucci (24. února 1933 Lucca – 18. listopadu 2017 Florencie) byl italský lékař, známý zpochybňováním základů psychiatrie.[1]
V roce 1963 Antonucci studoval psychoanalýzu s Robertem Assagiolim, zakladatelem konceptu tzv. psychosyntézy, a začal se věnovat psychiatrii snaže se řešit problémy pacientů a vyhnout se přitom hospitalizaci a jakýmkoliv donucovacím metodám. V roce 1968 pracoval v Cividale del Friuli,[2] v oddělení městské nemocnice, která byla otevřena jako alternativa k psychiatrické léčebně.
V roce 1969 pracoval v psychiatrické léčebně v Gorizia, vedené Francem Basagliem.[3][4] Od roku 1970 do roku 1972 vedl centrum duševní hygieny ve městě Castelnuovo nei Monti v provincii Reggio Emilia. Od roku 1973 do roku 1996 pracoval v Imole na zrušení psychiatrických léčeben Osservanza a Luigi Lolli. Během zemětřesení, které zasáhlo Sicílii v roce 1968 pracoval jako lékař u jednotky civilní ochrany města Florencie. V době jeho smrti v roce 2017 Antonucci žil ve Florencii a spolupracoval s italskou pobočkou Občanské Komise pro Lidská Práva, s Centro di Relazioni Umane[5] a s Radicali Italiani.[6]
Dacia Maraini: "Co se týče tzv. šílených osob, co tato nová metoda znamená?"
Giorgio Antonucci: "Pro mě to znamená, že neexistují duševně choří lidé a že psychiatrie jako obor musí být zcela odstraněna."
Ve svých spisech Antonucci potvrdil, že teoreticky je blízko k humanisticko-existenciální perspektivě Carla Rogerse, k přístupům zaměřeným na kritiku psychiatrie (Erving Goffman, R. D. Laing, David Cooper a Thomas Szasz) a ke kritice psychiatrické instituce Franca Basaglia.
Szasz potvrdil, že souhlasí s Antonuccim na pojmu "osoba" o tzv. psychiatrických pacientech: jsou, stejně jako my, osoby ve všech ohledech, které mohou být posuzovány emocionálně a v jejich "lidských stavech"; "duševní nemoc" nedělá z pacienta "méně člověka", a není potřeba dovolávat se psychiatra, aby mu "vrátil zpět lidskost".[7] Je zakladatelem ne-psychiatrického přístupu[8] k duševnímu utrpení, které je založeno na následujících tezích:
Antonucci předpokládal, že "podstata psychiatrie spočívá v ideologii diskriminace".[9]
"Italská psychiatrie byla nesmírně obohacena Giorgiem Antonuccim. Je možné ho považovat za dobrého psychiatra (ať už to slovo znamená cokoliv): a to je pravda. Je také možné ho považovat za dobrého anti-psychiatra (ať už to slovo znamená cokoliv): a to je stejně jisté. Já preferuji považovat ho za úctyhodného člověka, který klade respekt k tzv. bláznovi výše respektu k profesi. Za to mu posílám své pozdravy." -Thomas Szasz[10]
Dne 26. února 2005 Antonucci obdržel v Los Angeles oceněníThomase Szasze .
