Gmunden
Radnice v Gmundenu
Radnice v Gmundenu
Gmunden – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška425 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátRakouskoRakousko Rakousko
Spolková zeměHorní Rakousko (Oberösterreich)
OkresGmunden
Gmunden
Gmunden
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha63,5 km²
Počet obyvatel13 191 (2018)[1]
Hustota zalidnění207,7 obyv./km²
Správa
Statusměsto
StarostaHeinz Josef Köppl
Oficiální webwww.gmunden.ooe.gv.at
E-mailstadtamt@gmunden.ooe.gv.at
Adresa obecního úřaduRathausplatz 1
Telefonní předvolba07612
PSČ4810
Označení vozidelGM
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gmunden je okresní město ležící na severním břehu Traunsee v rakouském Salzkammergutu. Je sídelním městem okresní vlády stejnojmenného okresu, okresního hejtmanství a okresního soudu. Žije zde přibližně 13 tisíc[1] obyvatel.

Město je známé svou keramikou s charakteristickým bílozeleně plamencovaným dekorem. Za c. a k. monarchie bylo město Gmunden známé jako renomované letní sídlo, o čemž dodnes svědčí množství vil. Město se také veřejně připomnělo v 90. letech 20. století v rakouském televizním seriálu Schlosshotel Orth.

Dějiny

Podle archeologických nálezů bylo místo osídleno Germány již od 5. století. Ve vrcholném středověku se Gmunden stal významnou tržní osadou při obchodu se solí. Roku 1278 byl povýšen na město. Během německé selské války po roce 1525 město v bojích značně utrpělo a ve třicetileté válce se stalo základnou jednotky mušketýrů. Do města byla v roce 1842 kvůli přepravě soli prodloužena koněspřežná železnice České Budějovice – Linec.[2] V 19. století získalo novou slávu dvorského letoviska monarchie, vedle konkurenčního Bad Ischlu. Vily si zde stavěli hlavně rakouští průmyslníci.

Pamětihodnosti

Rodáci

Partnerská města

Odkazy

Reference

  1. a b Einwohnerzahl 1.1.2018 nach Gemeinden mit Status, Gebietsstand 1.1.2018. Statistik Austria. Dostupné online. [cit. 2019-03-09].
  2. ADAMEC, Jaromír. Tajemství Solné komory. Země světa. 6.8.2020, roč. 19, čís. 8, s. 32–37. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy