| Hakka Muggies |
|---|
 Hakka Muggies při koncertě v Praze v roce 2015. Zleva Onoda, Skála, Janatová, Pobuda, Jejkal a Vítězník |
| Základní informace |
|---|
| Původ | Česko Česko |
|---|
| Žánry | Celtic rock (Folk metal) |
|---|
| Aktivní roky | 2002 - současnost |
|---|
| Vydavatel | žádný |
|---|
| Web | muggies.cz |
|---|
| Současní členové |
|---|
Martin Pobuda
Erik Onoda
Markéta Janatová
Petr Jejkal
Jiří Skála
Martin Vítězník |
| Dřívější členové |
|---|
Albrecht Smuten
Lucía Berenika Magašvári
Lukáš Pilař
Štěpán Coufal
Adam Levý
a další... |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hakka Muggies je pražská kapela založená v roce 2002. Hraje lidovou hudbu Irska, Skotska a Bretaně, kterou kombinuje s rockem, punkem a metalem,[1] rockové coververze folkových písní zahraničních autorů (mj. Cruachan) a také vlastní skladby v tomto stylu.[2] Texty písní jsou v češtině a v angličtině. Autorské texty bývají kolektivním dílem, některé texty napsali Jakub D. Kočí a Míla Linc.[3] Koncerty skupiny bývají občas zpestřeny tanečním nebo ohňovým vystoupením.
Dle kytaristy kapely název Hakka Muggies znamená "tradiční jídlo Shetlandských ostrovů [...], trochu jako skotský haggis, ale z rybích jater a žaludků. Taková rybí tlačenka."[4]
Historie
Hakka Muggies založili na přelomu let 2001 a 2002 Markéta Janatová a Erik Onoda.[5] První koncert se odehrál v červnu 2002 v Praze.[5] V srpnu 2002 vytopila zkušebnu kapely na Invalidovně povodeň; zatopenou aparaturu se později podařilo zprovoznit.[6] V roce 2004 vznikla dema Rocky Road to Ireland a Jezevci a bubny. První regulérní album Is fearr an bás vyšlo v roce 2007, o tři roky později následovalo Feed the fairies.
Na koncertě v Music Baru Bretagne v Souticích v lednu 2008 (Hakka Muggies vystoupili spolu s kapelami Malá Bílá Vrána a Vostuda společnosti) zaútočili na bar zápalnými lahvemi neonacisté z organizace Anti-Antifa. Tři návstěvníci koncertu byli při útoku zraněni.[7]
V roce 2016 vyšlo po dvou letech nahrávání konceptuální album MDCCXLVI (1746), týkající se jakobitského povstání z roku 1745 ve Skotsku,[8] které ukončila bitva u Cullodenu v roce 1746. Autorem většiny textů je Erik Onoda, většinu hudby složil s využitím lidových motivů flétnista Albrecht K. Smuten, který v průběhu nahrávání z kapely odešel, ale album dotočil. Novým flétnistou se stal Martin Vítězník. K albu byl v limitované edici přiložen flash disk se kompletní dosavadní tvorbou skupiny ve formátu mp3. Album obsahuje licenční ujednání Klidně si to kopírujte, půjčujte a šiřte, budeme rádi,[8] obdobná licence byla i na albu Is fearr an bás.[9]
V roce 2017 kapela vydala řadové album Farewell to Erin.
Hudební styl
Hakka Muggies bývají přirovnáváni k zahraničním kapelám jako The Pogues, Levellers, Cruachan či In Extremo.[10][11]
Kapela sama definuje svůj styl jako world music-metal[12] či keltský rockpunkmetal[13] a píše, že "ve své tvorbě kombinuje lidové melodie Irska, Skotska a Bretaně s rockem a občasnými odbočkami k metalu a punku".[14] Podle Ondřeje Helara ze serveru Metalopolis.net Hakka Muggies "sází na líbivá místa okatě propůjčené (sic) z irského, skotského nebo bretaňského folklóru, místy HAKKA MUGGIES sahají i přímo ke coverům tamějších lidovek, které leckdy ponechávají s původní lyrikou, což je škoda."[15] Hudební publicista Petr Korál popsal styl Hakka Muggies jako "docela řízný bigboš, aniž by se vytratily ony elegantní a pro tvář skupiny naprosto určující keltské melodické ornamenty".[16]
Recenzenti oceňují kapelu za energická vystoupení a značný "drajv"[3] a kreativní zapojení netypických nástrojů (šalmaj, bodhran, keltská harfa),[17][3][11][18] naopak vytýkají kapele slabší pěvecké výkony,[15][1][17][10][19] malý podíl autorského materiálu,[15] a horší interpretaci cizojazyčných písní oproti písním v češtině.[15][17][10][18]
