| Henryk Wieniawski | |
|---|---|
.jpg) | |
| Základní informace | |
| Narození | 10. července 1835 Lublin |
| Úmrtí | 31. března 1880 (ve věku 44 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Powazkowský hřbitov |
| Žánry | klasická hudba |
| Povolání | hudební skladatel, hudební pedagog a houslista |
| Nástroje | housle |
| Děti | Régine Wieniawská |
| Rodiče | Tadeusz Wieniawski |
| Příbuzní | Julian Wieniawski[1] a Józef Wieniawski[2][3] (sourozenci) Brian Dean Paul a Brenda Deanová Paulová (vnoučata) |
| Sídlo | Petrohrad |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Henryk Wieniawski (10. červenec 1835 Lublin – 31. březen 1880 Moskva) byl polský houslista a hudební skladatel.
Narodil se roku 1835 v Lublinu v rodině polských židů; jeho otec, Tobiasz Pietruszka, konvertoval ke katolicismu. Už v raném věku se projevil jeho houslový talent a již v roce 1843 vstoupil na Pařížskou konzervatoř. Po absolutoriu absolvoval řadu koncertních turné, při kterých vystoupil v mnoha recitálech; na klavír jej doprovázel jeho bratr Józef. Ve věku dvanácti let, roku 1847, vydal Henryk Wieniawski svůj opus č. 1, „Grand Caprice Fantastique“, první z pozdějších 24 opusů.
V roce 1860 se oženil s Isabellou Hampton; jeho rodiče mu původně odmítali dát svůj souhlas se svatbou ale změnili svůj názor poté, co Wieniawski složil svůj opus č. 17 nazvaný „Légende“. Téhož roku se na pozvání Antona Rubinsteina odstěhoval do Petrohradu, kde vyučoval hru na housle, řídil orchestr a smyčcový kvartet Ruské hudební společnosti.
Wieniawski setrval v Petrohradu až do roku 1872, kdy odjel spolu s Rubinsteinem na dva roky trvající turné po USA. Roku 1875 Wieniawski nastoupil na místo učitele hry na housle na bruselské konzervatoři. Během pobytu v Bruselu se však výrazně zhoršilo jeho zdraví – často byl nucen přerušovat svoje koncerty. V dubnu 1879 vystoupil na posledním koncertu na rozloučenou v Oděse. O necelý rok později zemřel v Moskvě na infarkt. Je pohřben ve Varšavě.
Henryk Wieniawski byl považován za výjimečného houslistu; složil některé z nejdůležitějších skladeb houslového repertoáru, především dva velmi náročné houslové koncerty: první (fis moll, 1853) a druhý (d moll, 1862), který bývá hrán častěji. Jeho houslová škola „L'Ecole Moderne, 10 Etudes-Caprices“ je velmi známý a žádaný notový materiál pro studium houslové hry. K dalším často hraným skladbám patří „Scherzo-Tarantelle“, op. 16 a „Légende, Op. 17“. Dále napsal dvě populární mazurky pro sólové housle s doprovodem klavíru, používající techniky jako např. pizzicato hrané levou rukou, flažolety a velké skoky. Wieniawski byl posmrtně vyznamenán několika cenami.
Takzvané „ruské držení smyčce“ by se správně mělo nazývat „Wieniawského držení smyčce“. Wieniawski totiž své žáky učil hrát velmi pevným smykem, který umožňoval hrát snadno tzv. „ďábelské staccato“.
Roku 1935 se ve Varšavě konala první Wieniawského houslová soutěž. Od roku 1952 se koná pravidelně každých 5 let Mezinárodní houslová soutěž Henryka Wieniawského.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Henryk Wieniawski na Wikimedia Commons Galerie Henryk Wieniawski na Wikimedia Commons