Hmat je fyzický vjem, tradičně řazený mezi pět smyslů. Ve skutečnosti je hmat spíše soubor několika různých smyslů, které pomocí receptorů v kůži umožňují získávat vjemy z bezprostředního okolí: o tlaku - merkelova buňka, bolesti - nociceptor, chladu - krauseovo tělísko, teplotě - ruffiniho tělísko, vibracích. Souhrnně se tyto stimulace nazývají taktilní kontakt.[1]
Hmatové receptory
Hmatové receptory jsou po pokožce rozprostřeny s různou hustotou: Nejméně jich je na zádech, naopak hmatově nejcitlivější jsou konečky prstů, špička jazyka a genitálie. Hustoty receptorů po těle se liší řádově.
Čtení hmatem
Slepí lidé nemohou číst zrakem, proto se učí zvláštní abecedu z vyvýšených bodů, zvanou Braillovo písmo: Skupiny výstupků nahmatávají špičkami prstů.
Odkazy
Reference
- ↑ KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. Kapitola Haptika - kouzlo podání ruky a bezprostředního dotyku, s. 55.
Související články
Literatura
.mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal}
Smyslová soustava /
smysly a
receptory základní
smyslové orgány
oko –
zrak
ucho –
sluch
nos –
čich
jazyk –
chuť
pokožka – hmat hmat
teplota (v pokožce i vnitřních orgánech, teplo i chlad)
mechanorecepce (
dotyk,
tlak/
tah,
kmitání–
postranní čára)
receptory a
vjemy
bolest (
nociceptor) •
poloha a rovnováha (propriocepce) (
Vestibulární systém–
rotační akcelerometr,
kloub,
šlacha–
Golgiho šlachové tělísko,
sval–
svalové vřeténko) •
světločivnost (
fotoreceptor -
hlemýžď zatahovací bez ostření,
loreální jamky hadů pro
IR,
včela a
ptáci UV,
strašek 12
polarizovaných barev) •
chemorecepce (
tykadlo,
čich,
Jacobsonův orgán,
chuť) •
sluch (
savci,
sova pálená má každé ucho jinak vysoko,
plazi mají blanky, jedno vnitřní ucho
ryb) •
magnetorecepce (
tažní ptáci v oku,
hmyz v mozku) •
elektrorecepce (
Lorenziniho ampule)