Ilustrace je výtvarný doprovod příběhu, nejčastěji knihy nebo příspěvku v časopisu, který má osvětlit a vysvětlit text, učinit jej čtenáři srozumitelnějším (lat. lustrare osvětlit, it. illustrare vysvětlit) nebo také text výtvarně oživit.
Dětem, které se učí číst, pomáhají ilustrace určit postavy a prostředí příběhu a motivují je. Ovšem příliš ilustrací odvádí od textu, což brání naučit se mu rozmět.[1]
Ilustrace mívá podobu kresby, méně malby (bez kontur). Ve starší literatuře se zhotovovala technikou dřevorytu, ve starší a odborné či vědecké literatuře zejména technikou rytiny (mědiryty, oceloryty), příp. leptu. Může být i koláží, reprodukcí fotografie či snímku z filmu aj.
Počátky ilustrace sahají do starověku a vážou se k monumentální nástěnné malbě v Egyptě a v Řecku. Ve středověku obrázková bible (lat. Biblia pauperum) vyprávěla negramotným příběhy ilustracemi, které převažovaly nad texty.
Ilustraci lze principiálně dělit na uměleckou (obohacuje psané dílo především o estetickou stránku) a vědeckou (má působit esteticky, ale především vědecky správně). Samostatně lze vyčlenit ilustraci dětských knih se specifickými požadavky.[2] Podle techniky se ilustrace dělí na tištěné (knižní, časopisecké), a demonstrační (příležitostně promítané).
časopisy: Zlatý Máj, Knižní kultura