Johann Joseph Abert, psáno též Johann Josef Abert nebo počeštěně Jan Josef Abert, (20. září 1832, Kochovice[1] – 1. dubna 1915, Stuttgart) byl německý hudební skladatel, dirigent a kontrabasista pocházející z Čech a působící zejména ve Stuttgartu.
Život
Pocházel ze zednické rodiny. Skládat začal již v 11 letech. V letech 1846–1852 studoval na pražské konzervatoři hru na kontrabas u Josefa Hraběte a hudební teorii u Jana Bedřicha Kittla a Augusta Wilhelma Ambrose. Jeho absolventská práce, Symfonie h moll (4. 4. 1852), sklidila v Praze značný ohlas. Na doporučení zpěváka Jana Píška, v té době angažovaného u stuttgartského divadla, si jí povšiml rovněž uznávaný skladatel a dirigent Peter Joseph von Lindpaintner a roku 1853 mu nabídl angažmá na místo kontrabasisty v královské dvorské kapele ve Stuttgartu, kde byl Lindpaintner kapelníkem. Tam se dostal do kontaktu s švábským okruhem básníků (Eduard Mörike, Ludwig Uhland, Justinus Kerner). Zde se brzy stal úspěšným skladatelem, jehož díla, zahrnující několik oper a symfonií, byla ve své době značně oceňována. V roce 1859 se oženil s Amalií Wilhelminou Marquardtovou, dcerou stuttgartského hoteliéra. Roku 1867 se stal dvorním kapelníkem stuttgartské opery (po Carlu Antonu Eckertsovi), jímž byl až roku 1888, kdy odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek.
Vedle jeho sedmi symfonií (zejména Columba z roku 1864) získaly největší oblibu jeho opery. Anna z Landskronu (1858) ještě patří k německému pozdnímu romantismu. Po jejím úspěchu podnikl na radu pařížského vydavatele Schlesingera cestu do Nizozemí, Anglie a zejména do Paříže (1860), kde se setkal mj. s Rossinim a Wagnerem. Nejvíce však na něj v Paříži zapůsobila meyerbeerovská velká opera. Jeho další opery počínaje Králem Enziem (1862) jsou orientovány v tomto duchu, na rozdíl od většiny jeho současníků bez vlivu wagnerovského hudebního dramatu. Z nich největšího úspěchu i v zahraničí dosáhla opera Astorga (1866).
I v průběhu svého působení ve Stuttgartu udržoval kontakty s Prahou, vystupoval na příležitostných koncertech (roku 1858 dirigoval svou Oslavnou předehru na oslavách 50. výročí založeníPražské konzervatoře) a jeho skladby zde byly často uváděny. Bedřich Smetana uvedl Abertovu symfonii Columbus na koncertu Umělecké besedy již roku 1864, ve kterém měla premiéru. Opera Anna z Landskronu má námět z české historie a byla v Praze známa, ale první velký úspěch zaznamenala až opera Astorga. Po nastudování ve Stavovském divadle 5. prosince 1866 jej uvedlo i brněnské divadlo 1. února 1873 a v českém překladu i Prozatímní divadlo 17. října 1876. Stavovské divadlo uvedlo v roce 1876 i Enzia z Hohenštaufenu, úspěch se však neopakoval. Z opery Ekkehard byly v Praze předvedeny jen ukázky během koncertu na Žofíně 6. května 1883.
Jen poměrně málo z jeho děl bylo za jeho života vydáno (z oper pouze Astorga). Jeho hudební odkaz se nachází ve Württemberské zemské knihovně (Württembergische Landesbibliothek) ve Stuttgartu a zčásti též v Německém literárním archivu (Deutsches Literaturarchiv) v Marbachu, některá díla rovněž v Českém muzeu hudby. V posledních letech se oživuje zájem o J. J. Aberta dílo a četná jeho díla, mj. symfonie Columbus, dva koncerty pro kontrabas, předehry, jeho smyčcový kvartet, klavírní skladby, písně a jeho mše byly koncertně provedeny v Německu, Rakousku, České republice a Spojených státech a byly zčásti vysílány televizí a rozhlasem.
Jeho syn Hermann Abert (1871–1927) byl profesorem hudební vědy v Halle, Lipsku a Berlíně. Věnoval se zejména dějinám opery, Jommellimu, Gluckovi a zejména Mozartovi, jehož monografie z let 1919/1921 měla zakladatelský význam a je dosud oceňována. Hermannova dcera Anna Amalie Abertová (1906–1996) byla rovněž významnou muzikoložkou; působila jako profesorka v Kielu a vydala mj. Geschichte der Oper (Dějiny opery, 1994).
Autobiografii skladatelova bratra Wenzela Alberta (1842–1915) Musikantenblut vydalo pražské nakladatelství Vitalis (ISBN 3-89919-023-8).
Vybraná díla J. J. Aberta v současnosti vydává Laurentius Musikverlag.
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Johann Joseph Abert na německé Wikipedii a Johann Joseph Abert na anglické Wikipedii.
Literatura
- LUDVOVÁ, Jitka. Abert Johann Josef. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích: Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2005. ISBN 978-80-7008-288-1, ISBN 80-200-1346-6. S. 15–16.
- Hermann Abert: Johann Joseph Abert (1832–1915). Sein Leben und seine Werke. 2. opravené a doplněné vydání, reprint lipského vydání. Bad Neustadt a. d. Saale, 1983. (Beiträge zur Musikgeschichte der Sudetendeutschen, svazek 1).
- Michael Jahn und Clemens Höslinger: Vergessen. Vier Opernkomponisten des 19. Jahrhunderts. J. F. Halévy, A. Rubinstein, K. Goldmark und J. J. Abert (= Schriften zur Wiener Operngeschichte, Band 6). Verlag Der Apfel, Wien 2008. ISBN 978-3-85450-288-3
- Heinz Becker: Abert, Johann Josef, Neue Deutsche Biographie, Berlín 1953, sv. 1 s. 18, online
- Hermann A. L. Degener: Wer ist’s' 3. vydání, Degener, Leipzig 1908, S. 2, l. Sp.
Externí odkazy
Rakouské císařství
Německá říše
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
