| Josef Hora | |
|---|---|
 Josef Hora | |
| Narození | 8. července 1891 Dobříň |
| Úmrtí | 21. června 1945 (ve věku 53 let) Praha |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Ocenění |
|
| Politická příslušnost | Komunistická strana Československa |
| Děti | Zdenka Horová |
| Podpis |  |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Hora (8. července 1891, Dobříň[1] – 21. června 1945, Praha) byl český básník, překladatel, novinář a literární kritik. In memoriam byl jako první jmenován národním umělcem.[2]
Narodil se v Dobříni u Roudnice nad Labem, ale v roce 1893 se rodina přestěhovala do Prahy. Po dalších třech letech se však rodiče rozešli a mladý Josef se společně s matkou odstěhoval k tetě do Roudnice, kde vystudoval gymnázium. Během tohoto období také v časopise Vesna poprvé publikoval své verše.
Po maturitě odešel do Prahy na práva, kam však trvale přesídlil až v roce 1919. Vstoupil do redakce Práva lidu, v roce 1921 přešel k Rudému právu, kde vedl kulturní rubriku. Od roku 1926 byl zároveň jeho odpovědným redaktorem. Po rozchodu s komunistickou stranou (1929 – Manifest sedmi) přešel do kulturní rubriky Českého slova.
Působil též v časopisech Moderní revue, Zvon a později vydával vlastní časopis Plán. Podílel se na Literárních novinách. Po rozchodu s komunisty postupně přešel od stranického novinaření k publicistice, založil sbírku drobnějších monografií Postavy a dílo, do které přispěl svazečkem o K. Tomanovi (1935).
Pro jeho dílo mělo velký význam cestování – navštívil Itálii, SSSR, Německo, Francii, Estonsko, Maďarsko a Jugoslávii.[3]
Válku prožil těžce nemocný. Zemřel krátce po osvobození, pohřben byl na vyšehradském Slavíně.
Znaky jeho proletářské poezie jsou poměrně podobné Wolkerovým, ale Hora nepsal balady, nýbrž lyriku. Samozřejmě, že od Pracujícího dne se jeho proletářská poezie vyvíjela, ale ani ne tak svým smyslem, vývoj byl spíše literární.
Souběžně s proletářskou poezií vyšly romány, které nedosahují úrovně autorových básní:
V dalších sbírkách již Hora opouštěl proletářskou poezii.
Hora byl vynikající překladatel z ruštiny, přeložil Puškinova Evžena Oněgina, dále překládal Lermontova, Jesenina a Pasternaka, pořídil také výbor ze slovinské poezie: Hvězdy nad Triglavem.
Josef Hora byl 22. června 1945, den po své smrti, jmenován prvním národním umělcem. Je také nositelem Řádu Tomáše Garrigua Masaryka.
V pražské čtvrti Libeň je po něm pojmenováno Horovo náměstí. Náměstí vzniklo na konci 19. století a původně neslo název Tyršovo po spoluzakladateli Sokola Miroslavu Tyršovi. V letech 1940 – 1945 bylo náměstí přejmenováno na Kapersteinovo a následně v období 1945 – 1948 se opět jmenovalo Tyršovo. Od roku 1948 nese název Horovo náměstí, a to i v současné době, kdy se jedná spíše o ulici, neboť z náměstí po demolici severní části zbyly pouze čtyři budovy v jedné řadě.[20]
Po Josefu Horovi jsou též pojmenovány ulice, náměstí či další místa v mnoha obcích v Česku.
Když byly 7. května 1939 slavnostně pohřbeny ostatky Karla Hynka Máchy na pražském Slavíně, nesli jeho rakev František Sekanina, Jaroslav Seifert, František Halas, Josef Knap, František Kropáč a Josef Hora.[21]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Hora na Wikimedia Commons 
Osoba Josef Hora ve Wikicitátech
Autor Josef Hora ve Wikizdrojích_BAR.svg){kind=small}
