| Joseph Holbrooke | |
|---|---|
.jpg) | |
| Základní informace | |
| Narození | 5. července 1878 Croydon |
| Úmrtí | 5. srpna 1958 (ve věku 80 let) Londýn |
| Žánry | opera a symfonie |
| Povolání | dirigent, hudební skladatel a klavírista |
| Nástroje | klavír |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Joseph Charles Holbrooke (5. července 1878 Croydon Anglie – 5. srpna 1958 Londýn) byl anglický hudební skladatel, dirigent a klavírista.
Joseph Charles Holbrooke se narodil 5. července 1878 v londýnské části Croydon. Jeho otec, rovněž Joseph, byl hudebníkem v music hallech a učitelem hudby. Matka, Helen, byla skotskou zpěvačkou. Rodina cestovala s divadelními společnostmi po celé zemi. V roce 1880 zemřela matka na tuberkulózu a otec se s dětmi usadil v Londýně. Hrál na klavír v Collins' Music Hall, Islington a později v Bedford Music Hall. Malý Joseph hrál od dětství pod vedením svého otce na klavír a na housle. V roce 1893 vstoupil na Královskou hudební akademii kde studoval skladbu u Fredericka Cordera a hru na klavír u Fredericka Westlaka. Již během studia na konservatoři zkomponoval několik skladeb (klavírní miniatury, písně a komorní hudbu), které byly i provedeny studentských koncertech. Obdržel několik cen: Potter Exhibition (za klavír, 1895), Sterndale Bennett Scholarship (1896), Heathcote Long Prize (1896) a závěrečnou Charles Lucas Prize (za Pantomime Suite pro smyčce, 1897).
Po absolvování Akademie vystřídal Joseph řadu povolání. V roce 1898 doprovázel na turné po Skotsku music-hallového zpěváka Arthura Lloyda. Turné nebylo úspěšné a Joseph se musel vrátit ke svému otci do Londýna. Přestěhovali se do Harringay, kde začal učit soukromě hudbu. Ani tento projekt však nebyl finančně úspěšný. V té době si změnil jméno z Holbrook na Holbrooke, patrně proto, aby se vyhnul záměně se svým otcem. Krátce sloužil jako hudební společník reverenda Edwarda Stewarta Bengougha v Horncastlu v Lincolnshire. Během vánoční sezóny 1899–1900 působil jako dirigent pantomimy Aladinova lampa, ale i ta zkrachovala.
Zvrat v Holbrookově kariéře nastal v roce 1900. Dirigent orchestru v Crystal Palace August Manns přijal k provedení několik jeho skladeb, které měly neočekávaný úspěch. Za svůj Sextet f-moll získal Lesley Alexander Prize a obdržel pozvání Granville Bantocka, aby se stal učitelem hudby na Birmingham and Midland Institute School of Music. V roce 1902 se vrátil do Londýna, kde uvedl s úspěchem řadu svých orchestrálních skladeb a získal další ocenění. 14. července 1914 uvedl v Theatre Royal, Drury Lane, operu Dylan pod taktovkou dirigenta Artura Nikische. Vedle toho se stal i oblíbeným koncertním klavíristou.
Po 1. světové válce začal zájem o Holbrookovo dílo klesat, přestože se skladatel obracel i k lehčím hudebním žánrům. Ve dvacátých letech s nadšením také přijal jazzové rytmy. V té době začal trpět hluchotou, která sice neovlivňovala jeho hudební tvořivost, ale ztěžovala mu komunikaci s okolním světem. Zemřel v Londýně 5. srpna 1958.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Joseph Holbrooke na Wikimedia Commons 