Konjunkce je termín užívaný v poziční astronomii a astrologii. Označuje maximální přiblížení dvou nebeských těles z pohledu pozorovatele (obvykle ze Země). V případě planet jde o jeden z aspektů.
Hovoříme-li o tom, že je nebeské těleso v konjunkci (aniž bychom uvedli druhé těleso), znamená to konjunkci se Sluncem (např. Měsíc je v konjunkci při novoluní).
Maximální přiblížení znamená, že obě tělesa mají tutéž rektascenzi, popřípadě ekliptikální délku (tyto druhy konjunkce je třeba rozlišovat). Většinou ale nemají také stejnou deklinaci a proto se jedna z planet jeví procházet severně nebo jižně od druhé.
V některých případech mají obě tělesa i stejnou deklinaci, nacházejí se tedy na stejných rovníkových souřadnicích. Tehdy hovoříme o zákrytu, přechodu či zatmění (někteří historikové se domnívají, že Betlémská hvězda byla konjunkce Saturnu a Jupiteru, jiní za ni považují jinou konjunkci, Jupiteru a Venuše).
Pojmy horní konjunkce a dolní konjunkce má smysl rozlišovat pouze při pozorování planety, která je od nás blíže ke Slunci (při pozorování ze Země se jedná o Merkur a Venuši). Je-li směrem od nás planeta na opačné straně Slunce, je v horní konjunkci se Sluncem. Dolní konjunkce nastane, když obě planety leží v jedné přímce na téže straně Slunce.
Ke konjunkci dvou planet může v kratším časovém úseku dojít několikrát za sebou v důsledku zdánlivého retrográdního pohybu alespoň jedné z nich.
Obrázky, zvuky či videa k tématu konjunkce na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo konjunkce ve Wikislovníku