Kultura s moravskou malovanou keramikou (zkratka: MMK) je označení pro pravěkou neolitickou a eneolitickou kulturu rozšířenou ve střední Evropě v 5. a 4. tisíciletí př. n. l., nazvanou podle charakteristické výzdoby nádob malováním. Vychází z lengyelského kulturního okruhu. Byla rozšířena hlavně na Moravě, ale i v Rakousku, Slezsku a Čechách.
První ji rozpoznal v roce 1888 archeolog Jaroslav Palliardi na sídlišti Znojmo-Novosady.
K výzdobě povrchu keramiky se používala hlavně červená a žlutá barva, aplikována na povrch po výpalu. Objevuje se také černá a bílá barva. Toto barvivo mělo minerální původ /např. hematit, saze, vápenec/. Objevuje se i rytá výzdoba - hlavně ve fázi Ia.
Jedním z výrazných rysů této kultury jsou nálezy velkého množství ženských figurek, tzv. Venuší, a také nálezy figurek zvířat. Schématizované figurky byly vyrobené z pálené hlíny. Sloužily nejspíše k výzdobě svatyní a jako zástupná oběť.
Rondely jsou kruhové stavby, jejichž stavba pokračuje z doby kultury s vypíchanou keramikou. První byl, v šedesátých letech, zcela prozkoumán rondel lidu s moravskou malovanou keramikou na lokalitě Těšetice-Kyjovice.
Hlavní dělení je na dva stupně, které jsou dále rozlišeny na fáze a subfáze.
podle Vladimíra Podborského, P. Koštuříka, E. Kazdové, I. Rakovského
