Emerit. prof. Akad. soch. Kurt Gebauer | |
---|---|
![]() Kurt Gebauer (2016) | |
Narození | 18. srpna 1941 (82 let) Hradec nad Moravicí |
Vzdělání | Akademie výtvarných umění v Praze |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | sochař, profesor VŠUP v Praze |
Webová stránka | www |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kurt Gebauer (* 18. srpna 1941, Hradec nad Moravicí) je český výtvarník a vysokoškolský pedagog.
Kurt Gebauer se narodil 18. srpna 1941 v Hradci nad Moravicí hrnčíři a kamnáři Franzi Gebauerovi a jeho manželce Kateřině, rozené Helebrantové a adoptované rodinou Tomancových. Jeho tatínek byl hlučínský Němec, německý občan, proto byl roku 1940 odveden do wehrmachtu a odvelen na východní frontu do Ruska, kde na začátku roku 1942 u Stalingradu za blíže neznámých okolností zemřel (umrzl).[1] Vyrůstal ve velmi skromných poměrech sám s matkou, která v jeho šesti letech prodělala mozkovou mrtvici, ale dožila se téměř devadesáti let.
Již od dětství se zajímal o výtvarnou tvorbu, jako samouk zvládl základy kresby, malby a později také sochařství. Začal studovat keramiku na Střední škole uměleckých řemesel v Brně (1955–1956), ale chtěl se věnovat sochařství, takže po roce přešel do Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích (1956–1959), kterou dokončil. Do praxe nastoupil jako kameník Pražského stavebního podniku na opravu vybombardovaného Emauzského kláštera, kde tesal okenní profily a kružby. Nebyl přijat na Akademii, takže musel na dva roky narukovat na vojnu. Po návratu z vojny znovu nastoupil jako kameník, pracoval při opravě Prašné brány a Valdštejnského paláce. Současně již chodil do sochařské přípravky na Akademii výtvarných umění v Praze k profesoru Karlu Hladíkovi a do dílny sochaře Vlastimila Večeři. Akademii vystudoval v sochařském ateliéru profesora Vincence Makovského a po jeho smrti u Karla Lidického. Jako diplomovou práci roku 1968 vytvořil ve dřevě sochu Matky s dítětem - madony na kolečkách, zapůjčenou nyní společně s několika létajícími sochami do věže bývalé vodárny u nádraží v Opavě.
V roce 1965 absolvoval stáž u profesora Otty Herberta Hajka ve Stuttgartu. V roce 1970 se oženil. V roce 1972 byl na tříměsíčním studijním pobytu u profesora Césara Baldacciniho na Akademii krásných umění v Paříži.
Jako sochař ve svobodném povolání pracuje od roku 1969. V roce 1990 byl jmenován docentem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v roce 1992 byl jmenován profesorem Ateliéru veškerého sochařství. Dnes je emeritním profesorem[2]
Je členem Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, zakládajícím členem Nové skupiny a skupiny Wlastenci – přátelé Penklubu.