Marcel Lajos Breuer
Rodné jméno	Breuer Marcell Lajos
Narození	21. května 1902 Pécs
Úmrtí	1. července 1981 (ve věku 79 let) New York
Národnost	maďarská
Alma mater	Bauhaus (1920–1924)
Povolání	architekt a designér
Manžel(ka)	Marta Breuer (1926 – Desetiletí od 1930)
Významná díla	Office buildings in Amstelveen Saint John's Abbey 945 Madison Avenue
Ocenění	Zlatá medaile AIA (1968)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcel Lajos Breuer (21. května 1902, Pécs – 1. července 1981, New York), byl německo-americký architekt a designér nábytku maďarského původu^[1]. Patřil mezi významné modernisty, tvořil zejména standardní a jednoduché formy. Měl židovské kořeny, narodil se v Maďarsku, delší dobu studoval a pracoval v Německu a později, až do konce svého života, v USA.

Život a dílo

Pro své kolegy byl znám pod přezdívkou Lajkó (/ˈlaɪkoʊ/ LY-koh: zkomolenina jeho prostředního jména)^[2]. V 20. letech 20. století studoval na známé německé umělecké škole Staatliches Bauhaus, založenou Walterem Gropiusem po první světové válce, která zároveň představovala jednu z nejvýznamnějších architektonických staveb ve směru Bauhaus. Škola prosazovala studijní plán, který tvořily poznatky z umění, řemesel a technologie. Breuer nastoupil jako jeden z nejmladších studentů školy, Walter Gropius ho označil za talentovaného a tak posléze Marcel Breuer získal pozici vedoucího truhlářské dílny. Na škole vyučoval po boku osob, jako třeba Paul Klee, Josef Albers, či Wassily Kandinsky.

Tvořil v Berlíně, navrhoval domy a komerční prostory. Po nástupu nacistů k moci, se v 30. letech odstěhoval z Německa do Švýcarska a v roce 1936 do Londýna. V roce 1937 Gropius přijal pozici předsedy Harvardovy postgraduální školy designu a Breuer následoval svého mentora a společně vybudovali fakultu architektury. Do značné míry ovlivnily americký styl navrhování moderních domů.

Jedním z nejzachovalejších příkladů Breuerova nábytkového a interiérového designu v tomto období je Frankův dům v Pittsburghu, navržený spolu s Gropiusem jako Gesamtkunstwerk. Dále spolupracovali na designu několika domů v okolí Bostonu. Roku 1941 se jeho pracovní vztah s Gropiusem rozpadl, pravděpodobně se Breuer snažil vymanit z vlivu Gropiuse, jenž byl z dvojice architektů stále známější. Založil si vlastní architektonickou kancelář.

V roce 1946 odešel z Harvardu a založil si kancelář v New Yorku. První jeho dokončené dílo po válce byl Geller House na Long Islandu. Pro prostornou dřevěnou konstrukci byl novináři dům označen jako „dům budoucnosti“.^[3] V roce 1953 vyhrál se soutěžním návrhem pro budovu UNESCO v Paříži.

Byl průkopníkem trubkového ocelového nábytku, později začal experimentovat i s dřevem, překližkou a hliníkem. Jeho pravděpodobně nejznámějším dílem se stala tzv. Wassilyho židle (1925-26).

Dílo

Veřejné budovy / Obchodní domy

• Potřeby pro bydlení (Obchod s nábytkem), Curych
• Australské velvyslanectví v Paříži (1931), (jako poradenský architekt)
• Vícerodinné domy Doldertal (1935–36), apartmánové bydlení, Curych
• Pavilon Gane (1936), Bristol, Velká Británie
• Pensylvánský pavilon, Světová výstava 1939 v New Yorku (1939), New York
• Aluminum City Terrace housing project (1942–1944), New Kensington (Pensylvánie)
• Ústředna UNESCA (1953), Paříž, Francie (s Piere Luigim Nervim a Bernardem Zehrfussem)

• Muzeum amerického umění Whitneyové (1966), New York
• Centrum kampusu a garáže (1965/69), University of Massachusetts Amherst, Amherst (Massachusetts)
• Saint John's University v Collegeville (Minnesota)

• Dům sester z Baldeggu (1968–1972), Baldegg (Švýcarsko)
• Škola Bryn Mawr, nižší školní budova (70. léta), Baltimore (Maryland)
• Tovární budovy Mundipharma GmbH (1973), Limburg an der Lahn
• HUD kancelářská budova, Washington, D.C.

• Litchfield High School, Litchfield (Connecticut)
• Rozšíření Cleveland Museum of Art, Cleveland (Ohio)
• AT Tower, Cleveland (Ohio)
• IBM-Kampus v Boca Raton (Florida)
• St. Francis de Sales Parish, Muskegon (Michigan)
• Hlavní kancelář veřejné knihovny Grosse Pointe, Grosse Pointe Farms (Michigan)

Soukromé domy v USA

• Hagerty House (1937–38), Cohasset (Massachusetts)
• Breuer House I (1938–39), Lincoln (Massachusetts)
• J. Ford House (1939), Lincoln (Massachusetts)
• Chamberlain Cottage (1940), Wayland (Massachusetts)
• Geller House, Lawrence (1945), Long Island (New York)
• Robinson House (1946–1948), Williamstown (Massachusetts)
• Breuer House II (1947–1948), New Canaan (Connecticut)
• Cape-Cod-Cottages, Wellfleet (Massachusetts): Breuer Cottage (1945-49-61), Kepes Cottage (1948–49), Edgar Stillman Cottage (1953–54), Wise Cottage (1963)

• Ausstellungshaus im MoMA-Garten (1948–1949), Pocantico Hills, Tarrytown (New York)
• Clark House (1949–51), Orange (Connecticut)
• Pack House (1950–51), Scarsdale, New York
• Dexter Ferry Cooperative House des Vassar College (1951), Poughkeepsie (New York)
• Grieco House (1954–55), Andover (Massachusetts)
• Starkey House (1954–55), Duluth (Minnesota)
• Hooper House II (1956–59), Baltimore County (Maryland)
• Stillman House IV (1964–69), Litchfield (Connecticut)

Urbánní design

• Flaine, Francie (Návrh celého lyžařského střediska, 6000 obyvatel, od roku 1960)
• Městská část Hauts de Bayonne, Bayonne, Francie (od roku 1963 do 1974)

Soukromé domy v Evropě

• 1932: Haus Harnischmacher ve Wiesbaden, Schöne Aussicht 55 (stržen)
• 1953–1955: Haus Harnischmacher II ve Wiesbaden, Schöne Aussicht 53
• 1958 Haus Willi a Marina Stähelin – Peyer in Feldmeilen / Curyšské jezero / Švýcarsko
• 1967: Haus Jacques Koerfer v Moskvě, Ascona Tessin (s Herbertem Beckhardem a Rolandem Weberem)^[4]

Bytové zařízení

• Afrikanischer Stuhl
• Sun Lounge Chair, Model No. 301
• Frisierkommode und Kommode (1922, 1925)
• Lattenstühle, aus Holz (1922–24)
• Wassily-Stuhl Nr. B 3 (1925)
• Kantinenhocker B 9
• Laccio-Tische klein und groß (1927)
• Wassily-Stuhl, Klappstuhlversion (1927)
• Cesca-Stuhl und -Armsessel (1928)
• Thonet-Stenotypistentisch (typist’s desk) (1928)
• Couchtisch (1928)
• Röhrenförmige Stahlmöbel (1928–29)
• F 41 Klubsessel auf Rollen (1928–30)
• Besenschrank (1930)
• Bücherregal (1931)
• Armsessel, Modell Nr. 301 (1932–34)
• Aluminiumstuhl (1933)
• Isokon-Stuhl (1935)
• Aluminium-Chaiselongue (1935–36)
• Sperrholzmöbel, in fünf Teilen (1936–37)
• Drehstuhl „B7“

• 
  „Wassilyho“ stolička
• 
  Saint John's Abbey

Ocenění

Zlatá medaile AIA (anglicky AIA Gold Medal) je ocenění, které uděluje American Institute of Architects a řídí se sborem ředitelů AIA, který tuto cenu uděluje významné práci s trvalým dopadem na teorii a praxi v architektuře. Je to nejvyšší cena, kterou tento institut uděluje. V posledních letech toto ocenění zastiňuje populárnější Pritzkerova cena.

Vybrané publikace Marcela Breuera

• „Form Funktion“ (lekce ze školy Bauhaus in 1923).
• „Furnishing and the Contemporary House.“ [ručně psaná práce]
• „Horizont“ (the blue horizon), n.d.
• „Das innere des Hauses“ [lekce z Delft, Nizozemí, 1931]
• Introduction to The Work of Architects Olgyay & Olgyay. New York: Reinhold, Pub. Corp., [1952].
• „Modern Architecture.“ [práce napsaná na psacím stroji]
• „Must Architecture be Sterile?“ [práce napsaná na psacím stroji]
• „On Architecture and Material.“ [článek publikovaný v Circle, 1936].
• „On a Design of a Binuclear House.“ [článek publikovaný v California Arts and Architecture (prosinec. 1943)]
• „On Paul Klee.“ [práce napsaná na psacím stroji]
• „On Reorganization of the Bauhaus in 1923.“ [práce napsaná na psacím stroji]
• Preface to Living Architecture: Egyptian, ed. By Kenenth Martin LEake. New York: Grosset & Dunlap, 1964.
• „Stuyvesant Six: A Redevelopment Study.“ Pencil Points (červen 1944).
• „Tell Me, What is Modern Architecture?“ House and Garden, duben 1940.
• „Wo stehen wir?“ [lekce v Curychu, 27, dubna 1934]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Marcel Breuer na německé Wikipedii a Marcel Breuer na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcel Breuer na Wikimedia Commons
• Breuerova dokumenty digitalizovaná sbírka rukopisných poznámek, náčrtů a jiných dokumentů
• Komplexní biografie