Oliver Goldsmith | |
---|---|
Narození | 10. listopadu 1728 Elphin |
Úmrtí | 4. dubna 1774 (ve věku 45 let) Londýn |
Příčina úmrtí | selhání ledvin |
Místo pohřbení | Templářský kostel v Londýně |
Povolání | prozaik, básník, dramatik |
Národnost | irská |
Alma mater | Trinity College v Dublinu, Edinburská univerzita |
Období | preromantismus |
Témata | literární tvorba, próza, poezie, drama a lékařství |
Významná díla | Farář Wakefieldský |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oliver Goldsmith (10. listopadu 1728, Elphin, Roscommon, Irsko – 4. dubna 1774, Londýn) byl anglický preromantický prozaik, básník a dramatik irského původu.[1]
Byl synem venkovského duchovního. Roku 1744 začal studovat na Trinity College v Dublinu, kde s problémy (byl vyloučen, utekl ze studií pro neshody se svým učitelem atp.) získal roku 1749 titul bakaláře umění. Ke kněžskému studiu, což bylo přání jeho otce, nebyl přijat. Vydal se Skotska, kde studoval medicínu na Edinburské univerzitě, pak odjel do Evropy a pokračoval ve studiu na Univerzitě v Leidenu. Studia nedokončil a vydal se na pěší cestu po Francii, Švýcarsku a Itálii.[1]
Roku 1756 se vrátil prakticky bez prostředků do Londýna. Živil se různým způsobem, byl asistentem v lékárně, pomocným učitelem a také působil jako lékař, protože nějak získal titul doktora medicíny.[2] Byl neustále zadlužen a závislý na hazardních hrách. Pracoval rovněž jako námezdní literát (například pro časopisy Monthly Review nebo The Public Ledger). Jako autor na sebe upozornil poprvé roku 1759 pojednáním An Enquiry Into the Present State of Polite Learning in Europe (Zkoumání současného stavu humanitní vzdělanosti v Evropě) o úpadku kultury. V tom samém roce vydal ve svém krátce existujícím časopise The Bee (Včela) své eseje a črty a roku 1762 satirické dílo Citizen of the World (Světoobčan).[3]
Roku 1761 se seznámil s předním představitelem londýnské kulturní scény Samuelem Johnsonem, který rozpoznal jeho talent. Stal se členem jeho literárního klubu (šlo o dining club), který Johnson založil roku 1764 společně s malířem Joshuou Reynoldsem a filosofem Edmundem Burkem. Jeho prostřednictví se seznámil se sirem Georgem Savilem, který pro něj zařídil práci na gymnáziu v Thornhillu. Johnson jej rovněž zachránil před zatčením pro dluhy, protože od něj odkoupil za značnou sumu rukopis jeho nejvýznamnějšího díla, románu Farář wakefieldský (1766, The Vicar of Wakefield), stojícího na počátku tradice novověkého rodinného románu.[1][3]
Goldsmith vládl obratným slohem, vzletným i rozmarným stylem a dokázal mistrným způsobem zachytit záchvěvy lidského ducha. Kromě umělecké prózy psal také básně, divadelní hry, životopisy významných osobností i historická díla. Jeho předčasná smrt v roce 1774 mohla být částečně způsobena jeho vlastní chybnou diagnózou infekce ledvin. Pohřben byl v Templářském kostele (Temple Church) v Londýně.[3][4]