| Paolo Portoghesi | |
|---|---|
 Paolo Portoghesi (1970) | |
| Narození | 2. listopadu 1931 Řím |
| Úmrtí | 30. května 2023 (ve věku 91 let) Calcata |
| Bydliště | Calcata |
| Národnost | italská |
| Země |  Itálie |
| Alma mater | Univerzita La Sapienza |
| Povolání | architekt, scenárista, historik umění, historik architektury, historik a designér |
| Zaměstnavatelé | Univerzita La Sapienza Technická univerzita v Miláně |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie komandér Řádu umění a literatury rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky |
| Příbuzní | Lucia Portoghesi (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Paolo Portoghesi (2. listopadu 1931 Řím – 30. května 2023 Calcata) byl italský architekt, teoretik, historik a profesor architektury na Univerzitě Univerzitě La Sapienza v Římě.
Paolo Portoghesi studoval architekturu na Univerzitě La Sapienza v Římě, studium dokončil v roce 1957. V letech 1962 začal na stejné škole učit historii kritiky. Společně s inženýrem Vittoriem Gigliottim si v Římě v roce 1964 otevřel architektonickou kancelář. V letech 1968–78 byl děkanem fakulty architektury na Politechnické univerzitě v Miláně. Mezi lety 1979 a 1992 byl prezidentem architektonické sekce Bienále v Benátkách. Od roku 1995 působil jako profesor na katedře architektury na Univerzitě La Sapienza.[1][2]
Vedl práce na Dizionario Enciclopedico di Architettura e Urbanistica (Encyklopedický slovník architektury a urbanismu, 1968). V roce 1966 založil časopis Controspazio, jehož šéfredaktorem zůstal až do roku 1983. Vedl časopisy Eupalino (1985–1990), Materia (od roku 1990) a Abitare la Terra (od roku 2001).[2]
Paolo Portoghesi se specializoval na výuku a výzkum tradiční, zejména barokní architektury, zvláště Francesca Borrominiho, ale také Michelangela. Počátkem 60. let vytvořil projekt Casa Baldi, který předjímal témata postmoderní architektury, které se stal Portoghesi čelným představitelem v Itálii.[3] V současné architektuře, podobně jako jeho kolega z Říma Bruno Zevi, prosazoval více organické formy modernismu, známé například z prací Victora Horty a Franka Lloyda Wrighta, v Itálii v neorealismu a Neo-stylu Liberty. V posledních letech zaměřoval Paolo Portoghesi svoji pozornost na „humanistickou“ architekturu, která splňuje sedm klíčových kritérií: učit se od přírody, být konfrontován s místem, poučit se z historie a zapojit ji do inovací, dbát na udržitelnost, chránit rovnováhu přírody a přispět ke snížení spotřeby. Na toto téma publikoval v roce 2005 esej Geoarchitettura a zájem o studium přírody vyústil i v napsání knihy Architettura e natura (Architektura a příroda, 2000). V jeho tvorbě je patrný zájem o islámskou architekturu, je autorem několika mešit.[2]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paolo Portoghesi na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paolo Portoghesi na Wikimedia Commons 
Osoba Paolo Portoghesi ve Wikicitátech