| PhDr. Paul Brunton | |
|---|---|
 portrétní fotografie Paula Bruntona | |
| Rodné jméno | Hyman Abraham Isaacs, Hyman Raphael Hurst |
| Narození | 21. října 1898 Londýn,  Spojené království |
| Úmrtí | 27. července 1981 (ve věku 82 let) La Tour-de-Peilz  Švýcarsko |
| Alma mater | Saint George´s Colleage (Londýn) McKinley-Roosevelt Graduate College (Chicago, Illinois) |
| Povolání | novinář, obchodník s knihami, autor knih s duchovní tematikou |
| Znám jako | britský filozof, mystik a cestovatel |
| Titul | PhDr. |
| Choť | Karen Augusta Tottrup
(1921-1926; oficiálně do 1938) Janina (Brunton) Evangeline Young |
| Děti | Kenneth Thurston Hurst (nar. 1923) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Paul Brunton (21. října 1898 Londýn – 27. července 1981 La Tour-de-Peilz), rodným jménem Hyman Raphael Hurst, byl britský filozof, autor knih s duchovní tematikou, žurnalista a cestovatel.[1] Je autorem dvanácti knih vydaných za jeho života, z nichž první, Tajnosti indické, byla publikována v roce 1934, a poslední, Duchovní krize člověka, v roce 1952. Posmrtně bylo vydáno jeho přáteli redigovaných šestnáct svazků Zápisků Paula Bruntona. Bruntonovy knihy byly přeloženy do mnoha světových jazyků.[2] Do češtiny bylo jeho dosud vydané dílo přeloženo kompletně.[3]
Byl nositelem filozofické koncepce tzv. mentalismu.
Paul Brunton se narodil v Londýně v roce 1898 a jeho rodné jméno bylo Hyman Abraham Isaacs. Následně v dětství, zřejmě kvůli rodinným záležitostem, prošel změnou jména na Hyman Raphael Hurst. Vyrůstal v londýnské čtvrti Cockney. Jeho matka brzy zemřela a jeho otec se znovu oženil. Jeho nevlastní matka vnesla do rodiny myšlenky náboženského hnutí křesťanská věda, toto hnutí v mnohem pozdější době však Brunton ve svých Zápiscích hodnotí i kriticky se souběžnou snahou o objektivitu. Meditační praxi se věnoval už jako teenager a v 16 letech měl po několikaměsíční každodenní meditaci sérii niterných zážitků, které ho dále formovaly. Vzdělání se mu dostalo v chlapecké Central Foundation Boys' School. Během 1. světové války sloužil v letech 1917–18 u tankové divize a později se věnoval mysticismu a přišel do kontaktu s Teosofickou společností. Posléze dosáhl bakalářského vzdělání na Saint George Colleage. Titul doktora filozofie získal až později (1938) a podkladem pro udělení titulu americkou McKinley-Roosevelt Graduate College (Chicago, Illinois) byla jeho práce, psaná pro tento účel akademickým stylem, s názvem Indická filozofie a moderní kultura[4][5]. Po službě v armádě a studiu v mládí začal pracovat jako knihkupec, publicista a novinář. Brunton psal pod různými pseudonymy, jako Raphael Meriden a Raphael Delmonte, později si zvolil pseudonym Brunton Paul, ale z nějakého důvodu, možná chybou v tiskárně, byla slova obrácena v Paul Brunton, ve jméno, které později přijal za své (provedl i úřední změnu jména)[6]. Jako podílník ezoterického londýnského knihkupectví a nakladatelství Atlantis[7] byl v kontaktu jak s literární, tak okultní a esoterickou inteligencí Londýna dvacátých let 20. stol.. V roce 1922 se oženil s Karen Augustou Tottrup [8] dánského původu, se kterou se seznámil právě v Teosofické společnosti. Z jejich vztahu vzešel syn Kennet Thurston Hurst[9][10], se kterým Brunton udržoval i po rozchodu s jeho matkou v roce 1926 velmi přátelský a důvěrný vztah až do konce svého života.[11]
V raných 30. letech 20. stol. podnikl cestu do Indie, která mu umožnila setkat se s osobnostmi jako byl např. Šrí Šankaráčárja z Kančípuramu, Meher Baba, nebo Šrí Ramana Mahariši.[12] Tato cesta, jejímž smyslem bylo nalézt vysoká duchovní učení Indie a její žijící představitele, pokud ještě existují, jím byla z velké části zaznamenána v jeho úspěšné knize Tajnosti indické. Procestoval mnoho zemí a setkal se s mnoha představiteli náboženských a filozofických tradic.
V komunitě okolo ašrámu Šrí Ramany Maharišiho poznal svou budoucí druhou ženu Janinu, francouzského původu, kterou si po krátkých námluvách vzal. Brzy se však ukázalo, že je Janina mentálně nestabilní a manželství bylo anulováno. Brunton pro ni zařídil péči v rámci jedné farnosti ve Francii, odkud Janina pocházela a nadále jí čas od času posílal peníze.[13]
Ve městě New York se znovu oženil, vzal si svou třetí ženu Evangelinu Youngovou.[14]
Paul Brunton žil posledních 20 let svého života ve Švýcarsku. Tam za ním přicházeli jeho návštěvníci a korespondence z celého světa. Měl rád jeho mírné klima a jeho majestátní horské scenérie. Zemřel ve švýcarském La Tour-de-Peilz v roce 1981.
Paul Brunton předložil Západu jógu a meditaci, a pracoval na způsobu, jak vyjádřit jejich filozofické pozadí běžně srozumitelnou, vědeckou řečí Západu, která by nekladla na čtenáře požadavek studovat originální zdrojové termíny v orientálních jazycích, které podle Paula Bruntona nejsou pro běžného člověka na Západě tak důležité, jako jejich podstata. Pokud to bylo možné, hledal slova stejného významu v moderních jazycích Západu, případně hledal jejich vhodné řecké, nebo latinské ekvivalenty či odvozeniny.
Způsobem jeho psaní bylo, že si stručně zaznamenával inspirované myšlenky ihned, jak se objevily.[15] Často je zapisoval na zadní stranu dopisní obálky nebo na okraje novin či časopisů, když se procházel mezi květinami v zahradách lemujících Ženevské jezero. Potom je přepisoval na stroji a třídil podle námětů. Později je chtěl zredigovat a sestavit do souvislého textu. Po smrti bylo toto jeho duchovní krédo vydáno (na Západě v letech 1984–1988, v ČSSR se šířilo ve fragmentech samizdatem, po listopadu 1989 postupně vydáno) v šestnácti dílech s názvem Zápisky Paula Bruntona (The Notebooks of Paul Brunton).
| „ | ,,Život je dnes výzvou, které nelze uniknout." | “ |
| — Paul Brunton[17] | ||
Paul Brunton navštívil Československo na pozvání svých zdejších čtenářů a žáků, a to v září roku 1937 a podruhé v září roku 1948, kdy k jeho příjezdu za pro autory duchovní literatury nepříznivé politické situace už po komunistickém puči údajně pomohl tehdejší ministr zahraničních věcí Československa Jan Masaryk[18]. Při druhé návštěvě Československa se setkal mimo jiné s pozdějším známým českým jogínem a mystikem Eduardem Tomášem. Českým téměř sekretářem během návštěv byl Bruntonovi Josef Hoznourek.
Do češtiny jeho první tři knihy, tedy Tajnosti indické,[19] Tajnou stezku[20] a Tajnosti egyptské[21], přeložil Karel Weinfurter, který se však s Paulem Bruntonem později myšlenkově v názorech rozešel.[18][22] Pro novodobá vydání převážně v nakladatelství IRIS RR, založené Ing. Rudolfem Rýparem, byly po listopadu 1989 přeloženy znovu. V době komunistické totality (1948–1989) byla všechna díla Paula Bruntona na listině zakázaných knih a byla tak v Československu šířena samizdatem a vzájemným tajným sdílením prvorepublikových a poválečných výtisků děl, která stihla vyjít veřejně, Duchovní krize člověka (angl. originál 1952) vyšla v tomto období již jen samizdatem. Skupinu přátel Paula Bruntona a často i jednotlivé lidi zajímající se o jeho filozofii také v Československu sledovala tehdejší Státní bezpečnost. Zápisky Paula Bruntona, v USA zredigované posmrtně dle pokynů Paula Bruntona jeho přáteli a žáky v 80. letech 20. stol., tak začaly být postupně vydávány legálně po konci komunistického režimu v Československu po listopadu 1989. V současnosti spravuje odkaz a vydávání knih a díky moderním technologiím také e-knih v České republice nakladatelství AURA PB.
„P.B.“, jak byl nazýván svými čtenáři, důrazně odmítal všechny pokusy vytvořit kolem něho kult. Často připomínal: „Musíte najít svého P.B. ve svém vlastním nitru.“
Mezi Bruntonovy české přátele patřil např. Eduard Tomáš[23], který se s ním setkával během Bruntonovy druhé návštěvy Československa v roce 1948. Míla Tomášová byla s Bruntonem v kontaktu korespondenčně, fyzicky se nepotkali. Knihu o Bruntonových návštěvách Československa a dalších kontaktech českých přátel s Bruntonem (ve Švýcarsku) později napsala Milada Čaková a nesla název Vzpomínky na Dr. Paula Bruntona[18]. Tato kniha je psána autorkou jako pocta jejímu duchovnímu učiteli, kterého v knize označuje za mistra. Nejde tak žánrově o pokus o zcela objektivně psaný popis či reportáž, ale o osobní sondu do prožívání daných událostí autorkou. Vydáváním jeho knih a odkazováním na jeho nauku se soustavně zabýval Rudolf Rýpar, který má nezpochybnitelnou zásluhu na tom, že díla Paula Bruntona byla už za jeho přímé vydavatelské éry (nakl. IRIS RR) do češtiny přeložena a vydána téměř všechna, včetně kompletních Zápisků Paula Bruntona, čímž se nemůže dosud pochlubit žádný další jazyk na světě. Bruntonova kniha Vnitřní skutečnost také silně ovlivnila hledající fázi Jana Konfršta[24] v raných devadesátých letech 20. stol.
Katarový virtuos Štěpán Rak vytvořil společně s Jitkou Molavcovou a také Alfredem Strejčkem muzikoterapeutický komponovaný pořad na téma knihy Paula Bruntona Tajnosti egyptské s názvem Z Tajností egyptských Paula Bruntona.[25][26]
Odkaz Paula Bruntona na mezinárodní úrovni spravuje Paul Brunton Philosophical Foundation[27] (Filozofická nadace Paula Bruntona), která sídlí v USA (New Yorku). Za spolupráce Paul Brunton Philosophical Foundation a americké Cornellovy univerzity vznikly Archivy Paula Bruntona (The Archives of Paul Brunton)[28], které jsou jsou pro výzkum digitalizovány, mají svůj samostatný web a samotný fyzický archiv je pak k dostupný v knihovně Cornellovy univerzity.
Práva k překladům díla drží nakladatelé na národní úrovni, práva k originálním knihám drží v současnosti nakladatelství Dutton & Weiser pro americkou angličtinu, nakladatelství Rider/Ebury pro angličtinu britskou, obecně anglická práva k Zápiskům Paula Bruntona pak má nakladatelství Larson USA.
Vydáno posmrtně:
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Brunton na Wikimedia Commons 
