ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: nesprávně vložené reference, neencyklopedický styl

Poruchy osobnosti (dřívějším názvem psychopatie[1] nebo též anomální osobnost). Jedná se o poruchy – osobnostní odchylky, nikoli o duševní nemoci (psychózy, schizofrenie a bipolární afektivní nemoci); spolu s nimi mohou být nejčastěji přidruženy poruchy neurotické. Představují soubor trvalých povahových odchylek vytvářejících nevyváženou (disharmonickou) nebo zvýrazněnou (akcentovanou) osobnost, u níž jsou některé její složky příliš zdůrazněny a jiné potlačeny. Porucha ovlivňuje chování a prožívání i uvažování postiženého, někdy ztěžuje jeho zařazení do společnosti a vytváření mezilidských vztahů. Nejedná se o duševní onemocnění – osoba si uvědomuje realitu a je za své chování zodpovědná, na rozdíl od duševních nemocí jako jsou schizofrenie nebo bipolární porucha. Rozvíjí se již od dospívání a trvá zpravidla po celý život, byť se ve středním věku a stáří stává méně výraznou.[2][3]

Pro okolí bývají nejvíce patrné jejich zakořeněné, stereotypní a neměnné způsoby chování a reagování na široký okruh různých situací. Díky tomuto omezenému repertoáru reakcí mívají tito lidé často problémy vyrovnat se s obtížnými situacemi, nebo na ně (ve snaze to zvládnout) reagují způsobem, který ubližuje jim, nebo lidem v jejich okolí. Porucha osobnosti tedy ovlivňuje veškeré oblasti života daného člověka a jeho chování také často výrazně ovlivňuje život lidí okolo něj.

Protože vlastnosti, které okolí hodnotí jako „poruchové“, jsou součástí osobnosti daného člověka, on je obvykle vnímá jako normální, jemu vlastní. A to i přesto, že vedou ke konfliktům s ostatními, což mu způsobuje bolest a utrpení. Stává se tedy, že lidé s poruchou osobnosti nevidí problém u sebe, ale u ostatních. Naopak duševní porucha je patologický stav a je i subjektivně vnímána jako nedostatek duševního zdraví.

Diagnostika

Podle MKN-10

Definice

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí (aktuálně v desáté revizi – MKN-10) vytvořené Světovou zdravotnickou organizací, jsou poruchy osobnosti:

„hluboce zakořeněné a trvalé vzorce chování, ukazující neměnnou odpověď na širokou škálu osobních a sociálních situací. Reprezentují extrémní nebo významné odchylky od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a zvláště má vztahy k druhým. Takové vzorce chování mají tendenci být stabilní a zahrnovat různé oblasti chování a psychologického fungování. Jsou často, i když ne vždy, sdruženy s různým stupněm subjektivní tísně a narušení sociálního výkonu.“ [4]

Diagnostická kritéria

MKN-10 udává pro specifické poruchy osobnosti následující obecná diagnostická kritéria:

„G1 Je průkazné, že charakteristická a trvalá vnitřní struktura a projevy chování jedince jsou jako celek zřetelně odchylné od očekávaného přijatelného průměru chování dané společnosti (nebo od „normy“). Tato odchylka se musí projevovat ve více než jedné z následujících oblastí:
  1. poznávání, tj. způsoby vnímání a interpretace věcí, lidí a událostí; formování přístupů k sobě a ostatním a představ o sobě a ostatních;
  2. emotivita (rozsah, intenzita, a přiměřenost emočního vznětu a odpovědi);
  3. ovládání svých impulzů a uspokojování potřeb;
  4. způsob chování k ostatním a zvládání interpersonálních situací.
G2 Odchylka se musí projevovat jako výrazně nepřizpůsobivé, maladaptivní nebo jiným způsobem dysfunkční chování v rámci širšího okruhu osobních a sociálních situací, tj. není omezena pouze na specifický „spouštěcí“ moment nebo specifickou situaci.
G3 Způsob kritéria G2 je příčinou osobních obtíží nebo má nepříznivý dopad na sociální prostředí nebo má oba důsledky.
G4 Musí být průkazné, že odchylka je stálá nebo dlouhotrvající a že začala ve věku pozdního dětství nebo adolescence.
G5 Odchylku nelze vysvětlit jako projev nebo důsledek jiné duševní poruchy dospělého věku, i když současně s odchylkou se mohou vyskytovat nebo na ni nasedat epizodické nebo chronické stavy z oddílu F00-F59 nebo F70-F79.
G6 Jako možná příčina odchylky musí být vyloučeno organické onemocnění, úraz nebo dysfunkce mozku. (Pokud lze prokázat organickou příčinu, měla by být použita kategorie F07.)“ [3]

Podle DSM-IV

Definice

Podle Diagnostického a statistického manuálu (aktuálně ve čtvrté revizi – DSM-IV), vytvořeného Americkou psychiatrickou asociací a užívaného hlavně v USA, je porucha osobnosti:

„přetrvávající vzorec prožívání a chování, který se významně odlišuje od očekávání v kultuře, ve které jedinec žije, je rozsáhlý a nepružný, má počátek v adolescenci nebo raném dětství, je stabilní v průběhu času a způsobuje utrpení nebo poškození“.[3]

Přehled poruch osobnosti dle MKN-10

[4][2][5]

Specifické poruchy osobnosti (F60)

Paranoidní porucha osobnosti (F60.0)

Dřívější názvy byly například osobnost kverulantská či osobnost fanatická.

Schizoidní porucha osobnosti (F60.1)

Disociální porucha osobnosti (F60.2)

Emočně nestabilní porucha osobnosti (F60.3)

Histrionská porucha osobnosti (F60.4)

Anankastická porucha osobnosti (F60.5)

Anxiózní porucha osobnosti (F60.6)

Závislá porucha osobnosti (F60.7)

Jiné specifické poruchy osobnosti (F60.8)

Poruchy osobnosti nespecifické (F60.9)

Tato kategorie obsahuje ty poruchy osobnosti, na které se nehodí žádný ze specifických popisů uvedených výše.

Smíšené a jiné poruchy osobnosti (F61)

Tato kategorie obsahuje ty poruchy osobnosti nebo ty trvalé změny osobnosti, které není možné zařadit ani do F60.x ani do F62.x, například osobnosti s rysy několika poruch pod F60.x, ale bez převažujícího souboru symptomů, který by dovolil specifičtější diagnózu

Přetrvávající změny osobnosti, které nelze přisoudit poškození nebo nemoci mozku (F62)

Tato kategorie obsahuje ty poruchy osobnosti a chování, které se vyvinuly následkem silně stresové zkušenosti (např. mučení zajatci, oběti terorismu) nebo následkem prodělaného psychiatrického onemocnění (po propuštění z léčebny) u osob, jež původně byly zdravé, bez osobnostní poruchy. Tyto osoby jsou charakterizovány nepřátelským nebo nedůvěřivým postojem k světu, sociální zdrženlivostí, pocity prázdnoty, beznaděje a odcizení; v případě propuštění z psychiatrické léčebny přesvědčením, že člověk byl chorobou změněn nebo stigmatizován, že není schopen vytvářet a udržovat důvěrné osobní vztahy, pasivitou a redukovanými zájmy, zmenšeným zapojením do dřívějších aktivit, apod.

Etiopatogeneze

Příčiny vzniku

[3][6]

Příčiny vzniku poruch osobnosti jsou biologické (genetické predispozice), dále prenatální (zátěžové faktory působící na těhotnou matku, např. stres nebo virová onemocnění) a perinatální (drobná poranění mozku dítěte při porodu) vlivy, které mohou negativně ovlivnit vývoj mozku. Klíčové je potom rodinné prostředí v raném dětství – rizikový faktor představuje přítomnost rodiče s duševní poruchou nebo poruchou osobnosti, týrání nebo sexuální zneužívání dítěte, příliš tvrdá výchova i přílišné rozmazlování, neúplná rodina, hyperprotektivita spojená s nelibostí rodičů v případě, že se u dítěte začnou objevovat přirozené tendence k autonomii a osamostatnění, atd. Obecně působí negativně konfliktní emočně vypjaté prostředí. Další vliv má i škola, vrstevníci (party) a další kulturní a sociální vlivy – např. ztráta nebo opuštění blízké osoby.

Prevalence

[3]

Poruchou osobnosti trpí v celosvětovém průměru asi 6–9 % populace, jiné studie udávají i vyšší údaje (10–15 %). Výskyt se zvyšuje v různých institucionálních zařízeních jako např. v psychiatrických léčebnách (30–50 %) nebo věznicích (u recidivistů podle různých výzkumů 40–90 %)[7]. 50–90 % narkomanů trpí poruchou osobnosti.[8] Zdá se, že výskyt poruch v populaci je vyšší ve městech než na venkově a že prevalence s časem vzrůstá.[9]

porucha prevalence vliv pohlaví poznámka
paranoidní 0,5–2,5 % častější u mužů vyšší výskyt v rodinách se schizofrenií a s poruchami s bludy
schizoidní 0,5–1 % častější u mužů vyšší výskyt v rodinách se schizofrenií; nejisté údaje
disociální 0,2–9,4 % častější u mužů (2–7×) vliv dědičnosti poměrně dobře prokázán
emočně nestabilní 2–3 % častější u žen (2×)
histrionská 6–45 % významně častější u žen[zdroj?] především psychologické příčiny
anankastická 6–8 % častější u mužů předpokládá se genetická dispozice
vyhýbavá 1 % obě pohlaví stejně častá komorbidita s anankastickou
závislá pravděpodobně častá častější u žen

Léčba

Lidé trpící poruchou osobnosti málokdy přicházejí k léčbě kvůli tomu, že jsou nespokojeni se svými osobnostními rysy. Považují je za přirozenou součást své povahy a jsou vesměs přesvědčeni o své „normalitě“; pokud si uvědomují, že jim některé povahové rysy dělají problémy, nepovažují je za léčitelné. Společně s poruchou osobnosti se mohou objevit i jiné psychické potíže jako jsou úzkosti, deprese, sklony k zneužívání alkoholu či drog, nebo závislost na nich, tendence k sebepoškozování, pokusy o sebevraždu, psychosomatické potíže (zdravotní potíže bez jasného tělesného původu), depersonalizace a derealizace, i přechodné psychotické stavy. Pacienti obvykle vyhledají léčbu právě kvůli svým aktuálním problémům; o změnu svých osobnostních rysů, která je nutná, aby se psychické problémy nevracely, však neusilují. Vehementně se dožadují odstranění svých nejrůznějších obtíží, ale zároveň snadno a rychle odmítají doporučení terapeuta. Nedostatečná spolupráce vede často k předčasnému ukončení léčby. Proto jsou poruchy osobnosti považovány za obtížně léčitelné; ke zlepšení dochází relativně pomalu. Přesto studie ukazují, že plně vyléčeno bývá 52 % pacientů s průměrnou dobou léčby 1,3 roku.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Podvodníci a psychopati, Jeroným Klimeš, 2002
  2. ↑ a b Hartl, P. - Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X
  3. ↑ a b c d e f Praško, J. a kol.: Poruchy osobnosti. Vydání 2. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-558-5
  4. ↑ a b aktuální verze českého překladu MKN-10, Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky
  5. ↑ Praško, J.: KBT poruch osobnosti. kbtinstitut.cz [online]. [cit. 2009-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-23. 
  6. ↑ Večeřová-Procházková, A.: Pacient s poruchou osobnosti. Katedra psychiatrie IPVZ. www.svl.cz [online]. [cit. 2009-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-06. 
  7. ↑ Vedrová, P.: Adaptace na uvěznění. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, katedra psychologie, 2008
  8. ↑ Výroční zpráva za rok 2004: stav drogové problematik v Evropské unii a v Norsku. Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost.. ar2004.emcdda.europa.eu [online]. [cit. 2009-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-25. 
  9. ↑ Zelený, S.: Etopedie - státnice 2008. specialni-pedagogika.cz [online]. [cit. 2009-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-23. 

Externí odkazy

Kategorie