Film vypráví o prostitutce Vivian, která na hlavním hollywoodském bulváru (Hollywood Boulevard) resp. na jednom z tamních chodníků slávy náhodně potkává bohatého a pohledného podnikatele. Brzy mezi nimi vzniká vztah, který pak přerůstá v lásku. Ve vedlejší dějové ose se film dotýká také otázek podnikatelské etiky a zabývá se i osobními vztahy mezi bohatými a vlivnými podnikateli, hlavní mužská postava filmu podnikatel Edward Lewis také během děje filmu řeší svůj nedobrý mezigenerační vztah ke svému nedávno zemřelému otci.
Produkce a pre-produkce
Původně měl být film temné drama o prostituci v některém velkém americkém městě – např. v New Yorku nebo v Los Angeles. Film byl několikrát postupně přepsán na romantickou komedii s malým rozpočtem 14,5 milionu amerických dolarů (z toho honorář Julie Robertsové činil 300 000 dolarů). Snímek byl nakonec velmi úspěšně přijat jak u diváků tak u kritiků a v roce 1990 se stal jedním z nejvýdělečnějších filmů (výdělek téměř 464 milionů dolarů). Julia Robertsová za roli získala Zlatý glóbus, dále získala nominaci na Oscara, dále byl nominován scenárista J. F. Lawton na Writers Guild Award a cenu BAFTA. Film byl následován dalšími podobnými komediemi včetně Nevěsty na útěku (1999), kde oba hlavní představitelé znovu zazářili pod vedením režiséra Garryho Marshala.
Dílo bylo původně zamýšleno jako drama o prostituci, odehrávající se kolem roku 1980. Vztah mezi Vivian a Edwardem zněl kontroverzně, včetně konceptu, že by Vivian měla vztah k drogám. Ve filmu pak měla být část, kde Vivian prodávala kokain během příslušného týdne, protože za utržené peníze chtěla odjet do Disneylandu. Ovšem když to řekla Edwardovi v autě, tak ji z něj vyhodil a ujel. Film měl končit tím, že Vivian a její kamarádka prostitutka Kit odjíždí autobusem do Disneylandu. Tyto rysy filmu však producentka Laura Ziskinová radikálně změnila – nechala film sestříhat, z Vivian udělala sympatickou osobu, omezila scény její kamarádky Kit de Lucové. Některé vystřižené scény lze najít na DVD vydaném k 15. výročí. Vystřižena byla např. scéna, v níž se Vivian nabízí Edwardovi na Hollywood Boulevardu nebo scéna, kde je po odchodu z baru Blue Banana přepadena drogovými dealery a Edward ji společně s řidičem Darrylem zachrání.
Příběh je částečně podobný divadelní hře PygmalionGeorge Bernarda Shawa a základ si vypůjčil z Broadwaye muzikálu My Fair Lady. Scenáristka Jeffrey Katzenbergová se zamýšlela nad tím, zda má scénář přepsat na moderní pohádku s love-story příběhem nebo jestli ji má ponechat jako temné drama, které bylo původně zamýšleno. Nakonec filmová společnost Touchstone Pictures vzala scénář a přepsala ho na romantickoukomedii. Původní originální scénář nesl název 3000 dolarů.
Ve filmu je rovněž použit úryvek árie Dammi tu forza! z opery Giuseppe VerdihoLa traviata v podání Karin Calabro jako Violetty a Bruce Eckstuta v roli Alfreda.
Dnes již legendární (a pro mnohé fanoušky i kultovní) snímek se stal přelomovým bodem v dosavadní umělecké kariéře pro oba hlavní představitele, zejména však pro mladou a krásnou herečku Julii Robertsovou, kterou definitivně a natrvalo katapultoval mezi největší hollywoodské superstar. V době, kdy se natáčel tento film, ještě neproběhla premiéra jejího předcházejícího snímku Ocelové magnólie, Julia byla v té době prakticky neznámá začínající herečka.
Ve filmu si svoji poslední filmovou roli zahrála jedna z velkých hereckých legend americké kinematografie Ralph Bellamy, který zde ztvárnil postavu stařičkého podnikatele Jamese Morse.
Ve vedlejší roli zaujal Hector Elizondo, který si zahrál postavu ředitele resp. manažera hotelu, za tuto roli byl nominován na Zlatý glóbus.
Film má dvě málo odlišné verze, z distribuční verze byly z vystřiženy některé scény v délce několika minut.
Mnozí kritici tomuto snímku vyčítají jeho jednoduchost a přímočarost jeho děje, který vychází z osvědčeného a otřepaného kulturního archetypu krásného bohatého prince na jedné straně a chudé, ušmudlané, ale jinak půvabné, milé a chytré dívky na straně druhé, který je znám již po staletí z pohádek o Popelce nebo z příběhu známého jak ze hry Pygmalion tak z jeho muzikálové podoby My Fair Lady. I přes tuto kritiku však nelze nevidět jeho klady, zejména vysoké interpretační mistrovství nejen obou hlavních představitelů, ale i dalších herců, jakož i dobré řemeslné zvládnutí celého snímku ze strany všech ostatních tvůrců.
Epizodní roličky si ve filmu zahráli i někteří členové filmového štábu, konkrétně hlavní kameraman Charles Minsky i režisér Garry Marshall (oba jako zametači chodníku před hotelem, G. Marshall navíc namluvil i hlas bezdomovce v Beverly Hills).
Drobnou roli si zahrál i syn režiséra Garryho Marshalla (pozdější režisér) Scott Marshall, drobné roličky zde obdržela i jeho manželka a dcera Kathleen
Scéna v sanfranciské opeře nemohla být vůbec natočena v San Francisku, neboť budova tamní opery byla poškozena v důsledku zemětřesení, příchod Edvarda s Vivian do divadla ve vestibulu byl natočen v hollywoodském přírodopisném muzeu.
Oblečení prostitutky Vivian z úvodní pasáže filmu se po jeho premiéře stalo na krátký čas módním hitem a to i přes fakt, že obnošený červený kabátek byl pořízen těsně před natáčením v second handu za zcela minimální cenu.
Šperk, který Vivian nosila při návštěvě v opeře, byl velice cenný a drahý originál, který byl pro účely natáčení pouze zapůjčen. Po celou dobu natáčení jej hlídala speciální ostraha.
Původní scénář i námět k filmu se jmenoval 3000 dolarů, mělo jít o ponurý a smutný příběh drogově závislé prostitutky, který měl i smutný konec, celý scénář byl do finální podoby mnohokrát přepsán.
Celková délka hotového filmu činila 16 000 metrů, výrobní štáb však měl před finálním sestřihem k dispozici celkem 98 000 metrů natočeného materiálu, většina scén byla natočena nejméně ve třech různých verzích (pouze s výjimkou scény, kdy Vivian ve večerní róbě obdivuje náhrdelník a Edvard jí sklapne krabičku)
Svoji vůbec první roličku zde ztvárnil americký komik Larry Miller jako prodavač Hollister v obchodě s oděvy. Totéž platí pro Hanka Azariu, který ztvárnil postavu policejního detektiva Albertsona vyšetřujícího vraždu prostitutky.
Richard Gere (v druhé noci s Vivian) osobně improvizuje svoji vlastní hudbu na hotelový klavír a je zde znát, že se jedná o bývalého profesionálního hudebníka.
Literatura
James Spada, Julia Robertsová: miláček Ameriky (anglicky:Julia Roberts Her Life), VOLVOX Globator 2004, ISBN80-7207-536-5
Spojené státy americké
