| Rafail Levickij | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1847 Petrohrad |
| Úmrtí | 1940 (ve věku 92–93 let) Petrohrad |
| Místo pohřbení | Petrohrad |
| Alma mater | Imperátorská akademie umění |
| Povolání | fotograf a malíř |
| Rodiče | Sergej Lvovič Levickij |
| Mecenáš | Mikuláš II. Ruský |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rafail Sergejevič Levickij (Rafael Sergeevich Levitsky nebo Raphael Sergeevich Levitsky; Рафаил Сергеевич Левицкий; 1847–1940) byl ruský romantický a impresionistický umělec a fotograf, který byl aktivním účastníkem hnutí Peredvižniků.
Rafail Levickij se narodil v bohaté aristokratické rodině. Byl synem hraběte Sergeje Levického (1819–1898), jednoho ze zakladatelů fotografie v Rusku, průkopníka, vynálezce, inovátora a portrétního fotografa. Oženil se s Annou Vasiljevnou Olsufevskou. Byl bratrancem z druhého kolena Alexandra Gercena (1812–1870), spisovatele a významné osobnosti veřejného života
Byl přítelem Lva Nikolajeviče Tolstého (1828–1910), kterého navštěvoval a zůstával s ním a jeho ženou na několika událostech.
Rafail Levickij byl také profesorem umění a uznávaným umělcem, dvorním fotografem nejvíce známým svými portréty rodina cara Mikuláše II. Alexandroviče, posledního císaře Ruska.
Jeho otec Sergej Lvovič Levickij byl portrétní fotograf, vynálezce a inovátor, jeden z prvních ruských fotografů vůbec. V Petrohradu vlastnil nejstarší a nejznámější fotoateliér.[1] Je autorem několika technických vylepšení v technice fotografie. Jako jeden z prvních využíval umělé osvětlení, zabýval se ostrostí, používal fotografické měchy, jako jeden z prvních používal zaměnitelný dekor na malovaném pozadí, retušoval negativy, které také používal na montáž. Vícekrát zvítězil na mezinárodních výstavách.
Jeden z prvních velkých fotografických ateliérů v Rusku byl ten, který vlastnil a provozoval Sergej Levickij. Založil jej po svém návratu z Paříže na podzim roku 1849 v Petrohradu s názvem Светопись (Kresba světlem) 22. října 1849. Zde pořídil portréty ruských spisovatelů, výtvarníků a osobností veřejného života. Nejslavnější fotografie Levického je pravděpodobně skupinový portrét ruských spisovatelů - redaktorů časopisu Современник (Současník): Ivan Alexandrovič Gončarov, Ivan Sergejevič Turgeněv, Lev Nikolajevič Tolstoj, Dmitrij Vasiljevič Grigorovič, Alexandr Vasiljevič Družinin a Alexandr Nikolajevič Ostrovskij, který zrealizoval v roce 1856. Levickij je nejvíce známý portrétními fotografiemi známých umělců, spisovatelů a osobností veřejného života (mezi těmito významnými osobnostmi byli např. Nikolaj Někrasov, Vladimir Sollogub, Fedor Tutčev, Peter Vyazemsky, Alexander Strugovshchikov, Vasily Botkin, Ivan Panaev, Pavel Annenkov, Dmitrij Grigorovič, Sergej Volkonsky).
Do devadesátých let bylo studio společným podnikem otce a jeho syna Rafaila Levického. Fotografie z této doby mají na rubu rozlišovací text Levickij a syn (Левицкий и сын).
V květnu 1878 byl v rámci Ruské technické společnosti (Русское Техническое общество) jedním ze zakladatelů oddělení Fotografie a její aplikace, které spolupracovalo s Dmitrijem Ivanovičem Mendělejevem a dalšími vědci, a experimentovalo s fotografováním při umělém světle.
Po smrti svého otce v roce 1898 pokračoval v rodinné tradici portrétního studia syn Rafail, pořídil slavné fotografie cara Mikuláše II. a carevny Alexandry a jejich dětí Olgy, Tatiany, Marie a Anastasie a Alexeje Nikolajeviče. Fotografie Romanovců byly tak populární, že si vyžádaly zvláštní reprodukované vydání nakladatelství Bon Marché.
Zatímco v Petrohradu studio stále fungovalo, Rafail začal tradici fotografování ruských herců a běžných obyvatel Ruska.
Studio se nacházelo na nábřeží řeky Moika 30 (léta 1860), později na ulici Něvsky Prospect, 28 (1890) a nakonec v ulici Kazaňskaja 3 (1898, dům se nezachoval).
Levického petrohradské studio zůstalo v provozu až do roku 1914, kdy bylo Sověty uzavřeno.
Odkazy Sergeje a Rafaila Levických byly během sovětské éry potlačovány, podobně jako se staly obětí aristokratický původ a vztahy k rodině Romanovců.
Během sovětské éry zněl oficiální vládní pohled na vývoj fotografie v Rusku v předrevolučním období takto: „V naší zemi, do Velké říjnové socialistické revoluce fotografický průmysl nebyl. Fotografické produkty se vyráběly jen v několika málo polořemeslných továrnách. Přestože naši krajané byli spojeni s mnoha zásadními vynálezy ve fotografii..., vládnoucí kruhy autokracie bránily rozvoji domácí fotografie jako fotoaparáty, desky, a fotografický papír se dovážely především ze zahraničí“.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rafail Levickij na Wikimedia Commons 