Savoia-Marchetti S.55
Určenídopravní, průzkumný, torpédový a bombardovací létající člun
PůvodItálie
VýrobceSavoia-Marchetti
ŠéfkonstruktérAlessandro Marchetti
První letsrpen 1924
Zařazeno1926
Vyřazeno1945
UživatelRegia Aeronautica
Brazilské námořnictvo
Španělské letectvo
Rumunské letectvo
Aeroflot
Vyrobeno kusů243+
Další vývojSavoia-Marchetti S.66
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Savoia-Marchetti S.55 byl dvoutrupý létající člun vyráběný v Itálii od roku 1924, který dosáhl mnoha rekordů v rychlosti, užitečném zatížení, dostupu a doletu.

Technický popis

S.55 se vyznačoval mnoha inovativními konstrukčními prvky. Všichni cestující nebo náklad byli umístěni ve dvojici trupů, letoun byl ovládán z kabiny v zesílené části křídla mezi oběma trupy. Byl poháněn dvěma motory, uloženými v tandemu na vzpěrách nad křídlem. Motory byly ostře nakloněny šikmo vzhůru. Dva nosníky, vyztužené dráty, spojovaly ocasní plochy (s trojitou SOP) s trupy a křídlem.

Operační nasazení

I přesto, že jeho konstrukce byla neobvyklá, stroj byl pozoruhodně způsobilý k letu. V roce 1926 získal prototyp S.55P 14 světových rekordů v rychlosti, dostupu a doletu s užitečným zatížením.[1] Největších úspěchů S.55 ale dosáhl při mnoha letech mezi Evropou a Amerikou.

S.55 provedly řadu raných přeletů Atlantského oceánu v době, kdy to byl stále velmi riskantní a náročný podnik. S.55 Santa Maria pod velením Francesca de Pinedo přelétl z Dakaru v Senegalu do Pernambuca v Brazílii v únoru 1927, tři měsíce před sólovým přeletem Charlese Lindbergha. Brazilec João Ribeiro de Barros a jeho tříčlenná posádka přelétli Atlantik v S.55 Jahú 24. dubna 1927.

Italský letecký maršál Italo Balbo proslul organizováním masových přeletů S.55 přes Atlantik, které vyvrcholily roku 1933 letem 24 letadel na světovou výstavu v Chicagu. Letouny pod Balbovým velením odstartovaly 1. července 1933 z Orbetella v Itálii, do cíle dorazily za něco málo přes 48 hodin, v těsné formaci „V“. Tyto velké flotily letadel byly někdy nazývány Balbo.[2]

Letoun pokračoval ve službě v Regia Aeronautica jako dálkový bombardér a hlídkový letoun, na začátku druhé světové války již poslední S.55 nebyly provozuschopné a byly uloženy v rezervě.

Rumunské královské letectvo mělo počátkem války 5 strojů které, spolu s dalšími staršími italskými hydroplány, užívalo v Černém moři až do let 1942-1943, kdy zbylé kusy převedlo k výcviku.[3]

Zachovalý exemplář

S.55 (I-BAUQ, „Jahú“)

Jediný S.55 se uchoval v Brazílii v muzeu v São Paulu. Je to letoun s registrační značkou I-BAUQ, pojmenovaný Jahú, který pod velením João Ribeiro de Barrose roku 1927 přelétl jižní Atlantik.[4]

Varianty

Prototyp S.55

Uživatelé

S.55 Aeroflotu
Příprava S.55 ke vzletu, 1930 až 1933

Civilní uživatelé

Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz

Vojenští uživatelé

Italské království Itálie
BrazílieBrazílie Brazílie
Španělsko Španělsko
Rumunsko Rumunsko

Specifikace (S.55X)

Technické údaje

Výkony

Výzbroj

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Savoia-Marchetti S.55 na anglické Wikipedii.

  1. Yenne (2003), s. 58.
  2. SAVOIA-MARCHETTI S-55 [online]. allstar.fiu.edu [cit. 2016-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-17. (anglicky) 
  3. AXWORTHY, Mark; SCAFEŞ, Cornel; CRACIUNOIU, Cristian. Third Axis, Fourth Ally: Romanian Armed Forces in the European War, 1941-1945. London: Arms and Armour Press (Cassell), 1995. ISBN 1-85409-267-7. Kapitola 8. The Romanian Aircraft Industry: Pre-War Foreign Deliveries, s. 276. (anglicky) 
  4. HOWARD, Lee; GARELLO, Giancarlo. Flying-boat in the family. Aeroplane. Kelsey Publishing, prosinec 2010, s. 94–95. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy