Skarifikace (neboli jizvení) je umělecký způsob zdobení, zkrášlování lidské kůže. Tento souhrnný termín zahrnuje celou škálu uměleckých metod, jež se od sebe velmi výrazně liší, a to dle způsobu svého vytvoření:
Zjizvení, jako trvalá tělesná modifikace, zahrnuje poškrábání, lept, nebo nějaký druh povrchního řezu, provedeného na lidské pokožce.
Historie
Skarifikace byla užívaná z mnoha důvodů v mnoha různých kulturách:
- Skarifikace byla užívaná pro přechodový rituál v dospívání, nebo značila emocionální stav nositele jizev, jako zármutek, starosti nebo blahobyt, pohodu. To je běžné mezi australskými domorodci a kmeny v okolí řeky Sepik (Nová Guinea).
- Skarifikace jako úmyslné spálení kůže, či vypalování ornamentů do kůže, se nazývá branding. V historii bylo této metody využíváno k označování otroků a kriminálníků. Jednalo se o klasický cejch, který byl vypálen zločincovi na viditelné místo, aby každý poznal, co je zač.
- Māori z Nového Zélandu, užívali ke skarifikaci inkoustovou barvu, aby vytvořili obličejové tetování známé jako „moko“. Moko bylo tetování jedinečné pro každou osobu a zároveň sloužil jako jakýsi podpis.
- V některých kulturách se ženy nechaly dobrovolně zjizvovat, aby ukázaly svou zralost a touhu mít děti.
- Obličejové jizvení byla oblíbená praktika mezi Huny
- Jizvy na obličeji způsobené v šermu jsou mezi evropskými šermíři považovány za znak chrabrosti.[zdroj?]
Důvody zjizvování
- Na lidech s tmavší pletí jsou jizvy lépe vidět než tetování.
- Endorfiny jsou během skarifikace uvolňovány, to může vyvolat euforii (způsobit dobrou náladu a pocity štěstí)
- Někteří domorodci v Africe věří, že jizvy je ochrání před nemocemi.
- Jizvy jsou vlastním produktem těla, ne jako u tetování, kde se přidává inkoust.
- Náboženský význam (tj. kulturní antropologie).
Obrázky, zvuky či videa k tématu skarifikace na Wikimedia Commons 