| Theodor Eicke | |
|---|---|
| Papa | |
 Theodor Eicke jako SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS | |
| Narození | 17. říjen, 1892 .svg){kind=small} Hudingen, Lotrinsko |
| Úmrtí | 26. únor, 1943 (50 let)  blízko Orelky, Sovětský svaz |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS |
| Doba služby | 1909–1943 |
| Sloužil | Německé císařství (do roku 1918).svg){kind=small} Výmarská republika (do roku 1933).svg){kind=small} Třetí říše (do roku 1944) |
| Složka | .svg){kind=small} Reichsheer (do roku 1918).svg){kind=small} Reichswehr (do roku 1933) Waffen-SS (do roku 1945) |
| Jednotka | Infanterie Regiment Nr. 23 "König Ferdinand der Bulgaren" Infanterie Regiment Nr. 3 "Prinz Karl von Bayern Infanterie.Regiment Nr. 22 "Fürst Wilhelm von Hohenzollern" Bayerische Fußartillerie-Regiment Nr. 2 |
| Velel | Koncentrační tábor Dachau 3. tanková divize SS „Totenkopf“ |
| Války | První světová válka Druhá světová válka |
| Bitvy | Děmjanský kotel Mansteinova jarní ofenzíva |
| Vyznamenání | Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi |
 multimediální obsah na Commons | |
Theodor Eicke (17. října 1892 – 26. února 1943) byl nacista, veterán první světové války a vysoce vyznamenaný důstojník Waffen-SS v hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS za druhé světové války. Zároveň se jednalo o jednu z klíčových postav ve vedení koncentračních táborů v nacistickém Německu.[1] Také byl držitelem rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi.
Theodor Eicke se narodil 17. října roku 1892 v alsaském městě Hudingen jako nejmladší z 11 dětí přednosty železniční stanice Heinricha Eickeho. Po dokončení obecné školy nastoupil mladý Theodor na reálnou školu v Hampont, avšak studia nezvládal a v roce 1909 školu opustil.
Následně se rozhodl vstoupit do německé císařské armády a byl jako dobrovolník zařazen ke 23. bavorskému pěšímu pluku v Landau, kde sloužil pod velením pozdějšího generálporučíka a nositele Pour le Mérite, plukovníka Rudolfa Dännera.
Na Hitlerův příkaz osobně provedl popravu Ernsta Röhma za Noci dlouhých nožů v létě 1934.[zdroj?] Velel jednotkám SS-Totenkopfverbände, které byly strážní službou koncentračních táborů. Roku 1938 se tyto jednotky rozrostly a byly vycvičeny k boji. Roku 1939 prováděly v Polsku likvidaci tamní elity a polských Židů. Poté byly přeměněny na bojovou divizi Waffen SS Totenkopf. Theodor Eicke jim velel až do 26. února 1943, kdy byl jeho letoun zasažen sovětskou palbou a zřítil se k zemi.
SS-Sturmbannführer - 30. leden, 1931
SS-Standartenführer 15. listopad, 1931
SS-Oberführer - 26. říjen, 1932
SS-Brigadeführer - 30. leden, 1934
SS-Gruppenführer - 11. červenec, 1934
SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS - 20. duben, 1942
Rytířský kříž železného kříže - 26. prosinec, 1941
Dubové ratolesti k rytířskému kříži železného kříže (563. držitel) - 20. duben, 1942
Zlatý stranický odznak - 30. leden, 1940
Železný kříž I. třídy - 31. květen, 1940
Spona k pruskému železnému kříži II. třídy - 26. květen, 1940
Pruský železný kříž II. třídy (První světová válka)
Brunšvický válečný záslužný kříž II. třídy (První světová válka)
Medaile za východní frontu
Kříž cti
Odznak za zranění ve stříbře
Čestný prýmek starého bojovníka
Totenkopfring
Čestná dýka Reichsführera-SS
Obrázky, zvuky či videa k tématu Theodor Eicke na Wikimedia Commons 