Theofylin | |
---|---|
Název (INN) | Theofylin |
Název podle IUPAC | 1,3-dimethyl-7H-purin-2,6-dion |
Kódy | |
Číslo CAS | 58-55-9 |
Klasifikace ATC | R03DA04 |
ChEMBL ID | CHEMBL190 |
ChemSpider ID | 2068 |
PubChem | 2153 |
Chemie | |
Sumární vzorec | C7H8N4O2 |
SMILES | CN1C2=C(C(=O)N(C1=O)C)NC=N2 |
InChI | InChI=1S/C7H8N4O2/c1-10-5-4(8-3-9-5)6(12)11(2)7(10)13/h3H,1-2H3,(H,8,9) |
Molární hmotnost | 180,164 g/mol |
Teplota tání | 268 °C |
Farmakologie | |
Indikace | akutní bronchitida, astma a emfyzém |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Theofylin (také psaný jako teofylin či theophyllin), též dimetylxantin, je metylxantinová léčivá látka používaná pro léčbu respiračních onemocnění, jako je chronická obstrukční plicní nemoc nebo astma. Vyrábí se pod řadou různých značek. Kvůli mnoha[jaký?] vedlejším účinkům se dnes v klinické praxi indikuje jen zřídka.
Jakožto člen rodiny xantinů, je strukturálně a farmakologicky podobný s kofeinem. Přirozeně se nachází v čaji, avšak jen ve stopových množstvích (~1 mg/l)[1], významně menších, než odpovídá terapeutickému dávkování[2].
Theofylin byl poprvé extrahován z čajových listů okolo roku 1888 německým biologem Albrechtem Kosselem. Látka byla chemicky identifikována v roce 1896, a případně též syntetizována jiným německým vědcem, Wilhelmem Traubem. První klinické použití theofylinu při léčbě astmatu bylo zaznamenáno v 50. letech 20. století.
Mezi hlavní účinky theofylinu patří:
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Theophylline na anglické Wikipedii.