Tipsy Belfair, známý také jako Avions Fairey Belfair, nazvaný po jeho konstruktérovi Ernestu Oscaru Tipsovi. Byl to dvoumístný lehký letoun, vyrobený po druhé světové válce v Belgii společností Avion Fairey SA.[1]
Vznik a vývoj
Tipsy Belfair byl pokusem společnosti Avion Fairey SA z Gosselies po druhé světové válce opět vstoupit na trh sportovních letadel. Tipsy Belfair navazoval na předchozí typ Tipsy B konstruktéra Tipse z předválečných let. Na rozdíl od něj měl již plně krytou kabinu pilotů. Návrhářem tohoto letounu byl opět Ernest Oscar Tips.
Letoun byl veřejnosti představen na mezinárodní letecké výstavě v Bruselu, kterou uspořádal belgický Královský aeroklub v červenci 1947. Většina vystavovaných strojů vč. Tipsy Belfair se zúčastnila 6. července národního leteckého dne na letišti Brusel-Evere/Haren, 13. července leteckého dne v Lutychu a 16. července na předvádění sportovních letadel na letišti Grimbergen (Recreatief Vliegveld Grimbergen) nedaleko Bruselu.[2]
Celkem bylo vyrobeno 7 letounů (výr. č. 531–537) a jedna přestavba z Tipsy B (výr. č. 512), které byly imatrikulovány v Belgii (OO-TIA, OO-TIB, OO-TIC), ve Spojeném království (OO-DUN/G-AFJR, OO-TIE/G-APIE, OO-TIF/G-APOD, OO-TIG/G-AOXO) a také na Novém Zélandu, kam byl prodán původně "belgický" letoun OO-TIB a potom zde létal s imatrikulací ZK-BGZ[3] až do 8. prosince 1956, kdy byl odepsán po nehodě v Rotorua.[4]
Tipsy Belfair v Bruselu (2016)
Popis letounu
Dolnokřídlýjednoplošník měl samonosnou konstrukci převážně ze dřeva s výjimečně aerodynamicky čistými liniemi. Potah byl vyroben z překližky a plátna. Klasický pevný podvozek byl ostruhového typu. Hlavní kola byla zakrytá. Kabina pilotů byla krytá a piloti seděli vedle sebe. Letadlo bylo možné ovládat z obou míst, protože knipl pro ovládání křidélek a výškovek byl umístěn uprostřed kokpitu. Pedály pro ovládání kormidla byly k dispozici před každým sedadlem.
Letadlo dosahovalo výborných výkonů. Dvakrát byl s tímto strojem překonán světový rekordFAI na vzdálenost v přímé linii, v podtřídě C-1-a letounů s hmotností do 500 kg. První z těchto letů provedl Albert Van Cotthem 21. srpna1950 a na trase Brusel – Grimbergen (Biarritz), kdy urazil 945 km. Druhý rekord byl vytvořen pilotem P.I.R. Andersenem na trase z belgického Chièvres do Sidi-Ifni jihozápadním Maroku. Let se uskutečnil ve dnech 3.–4. srpna1955 a téměř ztrojnásobil vzdálenost na 2 635,2 km[5] za 18 hodin a 35 minut. Pro tento rekordní let byl letoun vybaven další nádrží na palivo o objemu 195 litrů a také byla zvýšena kapacita olejové nádrže na 18 litrů. Oba výkony byly provedeny ve stejném letadle vyrobeném v roce 1947 s belgickou imatrikulací OO-TIC (výr. č. 533).[4] Dánský sportovec Peter Ib Riborg Andersen následně za tento výkon obdržel od FAI „Medaili Louise Blériota".[6]
Tipsy Belfair byl bohužel obětí tržní "krize" lehkých letadel po druhé světové válce. Nově postavené letadlo bylo ceněno na 200 000 belgických franků (BEF). Válečné "přebytky" např. Piper J-3 Cub a podobná letadla se prodávala ve stejnou dobu přibližně za 30 000 BEF.
Přestože po zalétáníprototypu bylo ve výstavbě šest draků, v Belgii byly dokončeny pouze tři. Když bylo zřejmé, že letadla jsou neprodejná, byly rozestavěné stroje ve stavu „tak, jak jsou“ prodány. Zakoupil je D. Heaton z Speetonu v hrabstvíYorkshire a byla dokončena ve Velké Británii, společně s dalším letounem přeměněným z předválečného Tipsy B Trainer na standard Tipsy Belfair
Walter Mikron II z letounu Tipsy v Leteckém muzeu ve středním Finsku (Keski-Suomen ilmailumuseo)
Dochované exempláře
Tipsy B Trainer (výr. č. 2, OO-DUN) byl postaven v roce 1938 jako Tipsy Trainer 1, ale po druhé světové válce byl v roce 1947 přestavěn na konfiguraci Tipsy Belfair s uzavřenou kabinou (G-AFJR).[7] Z leteckého rejstříku byl vymazán 12. dubna 1989[8] a "prodán" zpět do Belgie. Krásně zrekonstruovaný letoun je vystaven v belgickém Královském vojenském muzeu v Bruselu.
Tipsy Belfair (G-APIE, výr. č. 535) vyrobený v roce 1958 je provozován Davidem Bealem ve Spojeném království. Tento Tipsy Belfair v roce 1986 "absolvoval" generální opravu u společnosti SkySport Engineering Ltd.[9] Druhý dochovaný letoun (vyrobený rovněž v roce 1958) létal ve Spojeném království s imatrikulací G-APOD (výr. č. 536). Tento letoun s "pozastavenou" imatrikulací je od roku 2001 restaurován.[4]
.jpg)
.jpg)
