Vincenc Karel z Auerspergu | |
---|---|
Vincenc Karel z Auerspergu, litografie z roku 1835 | |
Nejvyšší komorník císařského dvora | |
Ve funkci: 1863 – 7. července 1867 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Karel Michal Lanckoroński |
Nástupce | František Folliot de Crenneville |
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 18. dubna 1861[1] – 7. července 1867 | |
Panovník | František Josef I. |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1861 – 1864 | |
Panovník | František Josef I. |
Narození | 15. července 1812 Dornbach u Vídně Rakouské císařství |
Úmrtí | 7. července 1867 (ve věku 54 let) Hietzing) Rakousko-Uhersko |
Choť | (1845) Vilemína z Colloredo-Mannsfeldu (1826–1898) |
Rodiče | Vincenc Nepomuk Columban z Auerspergu (1790–1812) a Marie Gabriela z Lobkowicz (1793–1863) |
Děti | František Josef z Auerspergu Eduard Severin z Auerspergu Marie Gabriela z Auerspergu Engelbert Ferdinand z Auerspergu Marie Kristýna z Auerspergu |
Příbuzní | Marie z Auerspergu, Kristiana z Auerspergu[2] a Ferdinand z Auerspergu (vnoučata) |
Profese | politik a velkostatkář |
Ocenění | Řád železné koruny 1. třídy (1855) rytíř Řádu zlatého rouna (1865) |
Commons | Vincenz Karl von Auersperg |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vincenc Karel z Auerspergu (německy Vinzenz Karl Joseph Gabriel Heinrich von Auersperg, 15. července 1812 Dornbach u Vídně[3] – 7. července 1867 Hietzing) byl český šlechtic z rodu Auerspergů (mladší knížecí linie), velkostatkář a politik.
Vincenc Karel Josef Gabriel Jindřich z Auerspergu se narodil ve Vídni dne 15. července 1812 jako pohrobek. Po narození jej adoptoval polní podmaršálek kníže Karel z Auerspergu a Vincenc Karel později zdědil jeho rozsáhlý majetek (v Čechách např. Žleby, Nasavrky, Tupadly, Dolní Kralovice, Niederfladnitz v Dolních Rakousích, velká část též v Tyrolsku (Matrei am Brenner, Sprechenstein).
Jak bylo v jeho době obvyklé, snažil se o modernizaci hospodářství na svých velkostatcích a podílel se na romantickohistorických přestavbách svých zámků v Čechách (Žleby).
Byl členem Českého zemského sněmu za nefideikomisní velkostatek a po vzniku člen Panské sněmovny. Od roku 1863 byl rakouským nejvyšším komořím. V roce 1855 mu byl udělen Řád železné koruny 1. třídy a roku 1865 Řád zlatého rouna.
Byl velkým milovníkem koní a na zámku ve Slatiňanech vybudoval jedno z nejvýznamnějších středisek pro výcvik koní v habsburské monarchii.[4]
Kníže Vincenc Karel zemřel 7. července 1867 na vídeňském předměstí v Hietzingu.
Dne 29. dubna 1845 se v pražské katedrále sv. Víta oženil s Vilemínou, rozenou z Colloredo-Mansfeldu (16. července 1826 Milán – 19. prosince 1898 Vídeň). Spolu měli šest[1] nebo sedm dětí[zdroj?] (dvě z nich zemřely v dětském věku). Dědicem rodového majetku se stal nejstarší syn František Josef.