Vuk Echtner, křtěný Wolfgang (10. července 1905, Poběžovice – 16. února 1994, Domažlice) byl český bahaista, esperantista, učitel nevidomých v Klárově institutu a redaktor esperantské verze časopisu Zora pro nevidomé (esperantsky Aŭroro).
Život
Podle informací z rodných Poběžovic žil s rodiči a 13 sourozenci v drážní vodárně zvané „pupenhauz“. Své původní křestní jméno si nechal změnit ve slovanskou podobu Vuk, neboť se cítil být Čechem.[1]
Už jako 17letý mladík vyučoval esperanto v Klárově institutu pro nevidomé, jedním z jeho žáků byl i pozdější skladatel Jaroslav Ježek, který byl o rok mladší. Spolupracoval s Karlem Emanuelem Macanem, nevidomým hudebníkem, esperantistou a zakladatelem Knihovny a tiskárny pro nevidomé, který také vydával slepecký časopis Zora. Jeho esperantskou verzi Aŭroro vedl Vuk Echtner, vystřídal ho nevidomý Jiří Vychodil.
V roce 1927 vydal v esperantu bahaistickou brožurku Marthy Rootové o vědeckých důkazech posmrtného života a v následujícím roce vlastní českou brožurku o bahaistickém zjevení, s nímž se setkal v esperantském prostředí již roku 1922.[1] Společně s Julianou Bendovou byl vůdčí osobností tohoto hnutí v Československu. V padesátých letech při pokusu o registraci tohoto náboženského hnutí byl zatčen a odsouzen na tři roky žaláře pro podvracení republiky, propuštěn po 22 měsích. S ženou Antonií se přestěhovali do obce Díly, kde se i nadále věnoval svým třem zájmům: nevidomým, bahaismu a esperantu.
Mezi esperantisty je znám i jako překladatel českých povídek do esperanta, spoluredaktor historie esperantského hnutí v českých zemích, vedoucí pedagogické sekce Českého esperantského svazu a čestný člen této organizace.
Vydavatel
- Martha Root: Bahaaj sciencaj pruvoj de vivo post morto (Bahajské vědecké důkazy o posmrtném životě, 1927)
- Shoghi: Světové náboženství: stručný přehled cílů, učení a dějin (1937)
Působil také publicisticky, zejména v týdeníku Masarykův lid a měsíčníku Sbratření vydávaném Přemyslem Pitterem.[1]
Rakousko-Uhersko
Česko