| Wilhelm Jerusalem | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. října 1854 Dřenice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 15. července 1923 (ve věku 68 let) Vídeň  Rakousko |
| Místo pohřbení | Döblinger Friedhof |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | filozof, profesor a psycholog |
| Zaměstnavatel | Vídeňská univerzita |
| Děti | Irene Jerusalem Edmund Jerusalem Erwin Jerusalem |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Wilhelm Jerusalem (11. října 1854, Dřenice[1] – 15. července 1923, Vídeň) byl rakouský pedagog, sociolog a filozof, představitel pozitivismu.
Wilhelm Jerusalem vystudoval klasickou filologii na německé Karlově univerzitě v Praze (1872–76), kde se mj. potkal s Ernstem Machem, jehož pozitivismus ho velmi ovlivnil. Od roku 1885 vyučoval na gymnáziu v Mikulově. Potom odešel do Vídně, kde zprvu učil rovněž na gymnáziu, po habilitaci v roce 1891 pak na Vídeňské univerzitě. Roku 1920 zde byl jmenován profesorem filozofie a pedagogiky. K jeho studentům patřili budoucí rakouský prezident Karl Renner, skladatel Viktor Ullmann, nebo básník Anton Wildgans.
Krom Macha ho ovlivnil nejvíce pozitivismus Herberta Spencera a pragmatismus Williama Jamese. Naopak útočil na novokantovství, Brentana či Husserla. Žádal filozofii silně ovlivněnou vědou, zejména biologií, a oproštěnou od citů. Úsilí o poznání mu bylo výrazem biologické touhy člověka po sebezáchově. Své filozofické stanovisko vyložil zejména v závěru Einleitung in die Philosophie. [2]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilhelm Jerusalem na Wikimedia Commons 