Jan de Hartog | |
---|---|
Jan de Hartog roku 1984 | |
Narození | 22. dubna 1914 Haarlem, Nizozemsko |
Úmrtí | 22. září 2002 (ve věku 88 let) Houston Spojené státy americké |
Povolání | spisovatel |
Národnost | nizozemská |
Žánr | dobrodružná literatura s válečnou a námořní tematikou |
Významná díla | Hledá se levá noha, Holandská sláva, Postel s nebesy, Nemocnice, Kapitán Harinx, Království míru |
Ocenění | Van der Vies Prijs (1939), Antoinette Perry Memorial Award (1952), Critics Award San Francisco (1952), Jacobson-prijs (1990), Řád nizozemského lva (1996) |
Manžel(ka) | Lydia van Schagen (od 1934), Angela Priestley (od 1946), Marjorie E. Mein (1961-2002) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan de Hartog (22. dubna 1914, Haarlem, Nizozemsko – 22. září 2002, Houston, USA[1]) byl nizozemský spisovatel a dramatik.[2]
Jan de Hartly se narodil roku 1914 v nizozemském Haarlemu v rodině protestantského teologa. Odmalička projevoval vášeň pro moře a již v deseti letech utekl na kutr, kde pracoval jako plavčík. Na otcovo naléhání se sice vrátil domů, ale Nizozemskou královskou námořní akademii nedokončil. Našel si práci v amsterdamském přístavu na remorkéru a od roku 1932 pracoval jako inspektor přístavní policie.[3][2] Do této doby se také datuje počátek jeho literární práce, ale jeho první díla neměla příliš velký úspěch. Začal tedy pod pseudonymem F. R. Eckmar publikovat úspěšné detektivky, které jsou spíše vtipnými parodiemi, ve kterých autor uplatnil humor, pitoresknost a hrůzostrašnost. Zvolený pseudonym byl vtipnou replikou na nepříznivou kritiku, protože znamená něco jako T. R. Hnisi nebo J. D. I. Sevycpat.[3]
Roku 1940 se dočkal prvního úspěchu svým románem Hollands Glorie (Holandská sláva, česky též jako Plout musí námořník). Titul vyšel těsně před obsazením Nizozemska nacisty a pro svůj odbojný obsah vyvolal v obsazené zemi živý čtenářský ohlas. Ani okupanti proti knize nic nenamítali, dokud Hartog neodmítl roku 1942 vstoupit do kolaborantské umělecké komory. Román byl zakázán a Hartog se musel skrývat v Amsterdamu v ženském domově pro přestárlé. Roku 1943 se mu podařilo uprchnout do Anglie, kde pracoval v nizozemském zahraničním vysílání BBC Radio Oranje, roku 1949 přesídlil do Francie a roku 1957 do USA. Zde se plavil se svou rodinou na rybářském člunu po řekách a průplavech severní Ameriky, aby se nakonec usadil v Houstonu. Psal nizozemsky i anglicky a díla v angličtině následně překládal do nizozemštiny. A zatímco v USA byl považován za úspěšného spisovatele, v rodném Nizozemsku byla jeho díla přijímána většinou vlažně.[3]
Kromě námořní a válečné tematiky se mnohá jeho díla vyznačují také silnou společenskou angažovaností. V USA se stal kvakerem, protestoval proti napalmovým náletům ve Vietnamu a knihou De kinderen (1969, Děti) svedl úspěšný boj se zákazem adopce asijských dětí v Nizozemsku. Se svou ženou se stal dobrovolným ošetřovatelem v chudinské nemocnici v Houstonu a své otřesné zážitky zpracoval v polodokumentárním románu The Hospital (1964, Nemocnice).[4]
Hartog zemřel roku 2002 v houstonské nemocnici na bakteriální infekci po operaci kyčle.[4] Jeho díla byla přeložena do více než patnácti jazyků.[5]