Mariko Mori (森 万里子,Mori Mariko; * 21. února 1967Tokio) je japonská multimediální umělkyně pracující s videem, fotografií, počítačovými technologiemi, sochařstvím a instalacemi. Ve svých dílech spojuje počítačovou grafiku v reálném čase, technologii mozkových vln, zvuky a nejmodernější architektonické inženýrství k vytvoření dynamického interaktivního zážitku. Hledá průsečík mezi uměním a vědou, antikou a modernou, Východem a Západem.
Život
Mariko Mori se narodila v Tokiu do dobře situované rodiny. Otec byl technik, matka historička evropského umění.
Při studiu módního návrhářství na Bunka Fashion College na konci 80. let působila jako modelka. To výrazně ovlivnilo její raná díla, jako jsou Hraj si se mnou, ve kterých přebírá kontrolu sama nad svou rolí. Vznikají obrazy exotické, s neznámou bytostí v každodenních výjevech. V roce 1989 se přestěhovala do Londýna studovat umění na Byam Shaw a poté na Chelsea College of Art and Design. Po promoci se Mori v roce 1992 odjela do New Yorku, kde se zúčastnila jednoletého studijního programu Whitney Museum.
Žije a pracuje v New Yorku a Tokiu. Je vdaná za skladatele Kena Ikedu, který složil hudební doprovod k některým jejím dílům.
Tvorba
Celá její tvorba je ovlivněna zájmem o technologie a spiritualitu, které používá jako prostředek k překonání sebe sama a svého vědomí. Běžné téma v její tvorbě je srovnávání východní mytologie se západní kulturou, často využívá vrstvení fotografie klasické a digitální, jako například v roce 1995 v instalaci Zrození hvězdy. Od té doby se na výrobě jejích instalací, videoprodukcí a performancí podílí tým spolupracovníků i četní sponzoři. [1]
Pozdnější práce, jako například videoinstalace Nirvana nebo Pure Land, fotografie zasazená ve skle, ji ukazují jako bohyni, přesahující své rané role prostřednictvím technologie a image, opouští reálné městské scény a představuje více exotické krajiny. Dalšími opakujícími se zájmy v jejím díle jsou meziplanetární prostor a koloběh života, smrti a znovuzrození. Vytváří sochy, inspirované astrofyzikálními teoriemi, jako je například Ekpyrotic String VI (2016–2017).
Další díla:
Hraj si se mnou (Play With Me), 1994: Obléká se jako sexy kyborg se světle modrými vlasy, dlouhými copy, kovově modré erotické části těla, stříbrné plastové rukavice a oblečení.[2][3]
Subway (1994): Mori stojí v tokijském metru oblečená jako kdyby právě přistála z vesmíru. Oblečená v kostýmu ze stříbrné metalízy s headsetem, mikrofonem a tlačítky na svém předloktí. Tato transformace prozkoumává různé identity.[3]Mariko Mori: Tom Na H-iu (objekt na jezeře v Hidě, Japonsko)
Empty Dream (1995): Mori manipuluje s fotografiemi skutečného veřejného koupaliště, když do něj na několik míst vkládá mořskou vílu z modrého plastu. Reaguje tak mimo jiné na rozvíjející se technologie a filozofie kolem stvoření člověka pomocí biotechnologie.[3] Pětipanelová instalace se zabývá fantazií, autenticitou versus padělkem a populární kulturou. Zobrazuje prázdnotu konzumní kultury, která je částečně důsledkem rychlého technologického a ekonomického úspěchu.
Tea Ceremony (1995) Mariko Mori pózuje jako kreslená postavička z kosmického věku a tokijská úřednice servírující čaj na chodníku.
Dream Temple (1999) kombinace architektury, počítačové grafiky, 3-D efektů a virtuální reality se záměrem prozkoumat povahu lidského vědomí. Inspirace japonským chrámem z 8. století jako místem meditace. [1][4]
Oneness (2002): představuje rozměry spirituality, fotografie a módy. Autorka využívá v technologiích zcela nové trendy. Zabývá se mystikou a tématem UFO.[5]
Wave UFO (1999–2003) sochařský objekt a instalace s účastí diváka jsou výrazem zkoumání vztahu mezi jednotlivcem a propojeným vesmírem [6] Objekt ve tvaru kapsle, připomínající vesmírnou loď, byl vystaven na Bienále v Benátkách v roce 2005.
Tom Na H-iu (2006) skleněný objekt stojící uprostřed jezírka obklopeného bambusovým hájem je propojen počítačem s observatoří Kamioka v Hidě v Japonsku a září, když obdrží data o neutrinech generovaných výbuchy supernov. Symbolizuje život a smrt v naší době.
Ekpyrotic String VI (2016–2017) bílá plastika ze skelných vláken a nerezové oceli s nekonečnými prstenci a křivkami připomínajícími Möbiův pás odráží ekpyrotický model, který popisuje vesmír jako rozvíjející se v nikdy nekončícím kosmickém cyklu.
Faou Foundation
Mariko Mori v roce 2010 založila Faou Foundation, uměleckou neziskovou organizaci se sídlem v New Yorku, s cílem zvýšit povědomí o přírodních pokladech naší planety a prostřednictvím stálých veřejných uměleckých instalací a souvisejících komunitních vzdělávacích programů propagovat myšlenku, že lidstvo a příroda mají stejnou hodnotu. Využívá umění jako prostředek k ochraně přírodních zdrojů a oslavě místních kultur. V rámci nadace chce Mori ve spolupráci s týmem inženýrů a spolupracovníků postupně vytvořit šest uměleckých instalací po celém světě, které vzdávají hold a zdůrazňují přírodní prostředí různých oblastí.[7]
Realizovaná díla:
Primal Rhythm (2007) monumentální dvoudílná instalace Sluneční sloup a Měsíční kámen v zálivu ostrova Mijako
Ring: One with Nature (2016) prsten o průměru 9 stop a 10 palců nad vodopádem ve národním parku Cunhambebe v Muriqui, Mangaratiba, stát Rio de Janeiro
Peace Crystal (2024) křišťál o výšce průměrného moderního člověka, který měří 1,60 m, zdůrazňuje tělo jako schránku věčné duše. Po prezentaci na Benátském bienále bude předán instituci v Etiopii.
Výstavy (výběr)
Mori vystavovala na významných uměleckých akcích po celém světě, například na Singapurském bienále (2006), Benátském bienále (2024, 2005, 1997), bienále v Sydney (2000), Šanghajském bienále (2000) a bienále v São Paulu (2002).
Samostatné výstavy:
Invisible dimension, 2018 v Sean Kelly, New York
Rebirth, 2015 Art Gallery of Western Australia, Perth, 2013–2014 Japan Society, New York , 2012 Royal Academy of Arts, Londýn
Oneness, 2011 Sao Paolo, Brazilia, Rio de Janeiro v Brazílii, 2008 Kijev, Ukrajina, 2007 Aarhus, Dánsko, Groningen, Holansko, 2003 Deitch Project, New York
Beginning of the End, 2000 Centre National de la Photographie, Paříž
Mariko Mori, 2000 Galerie Emmanuel Perrotin Paříž, 1998 The Andy Warhol Museum Pittsburgh, The Serpentine Gallery Londýn, 1995 American Fine Arts Co. New York,
↑ abcFineberg, Jonathan. Art Since 1940. Strategies of Being. Second. vyd. Upper Saddle, New Jersey: Prentice Hill Publishers, 2000. ISBN0-13-183978-0. S. 494–5.Je zde použita šablona ((Cite book)) označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Mariko Mori’s Dream temple – Based on a 1,400-year-old building. publicdelivery.org [online]. [cit. 2024-05-21]. Dostupné online.
Japonsko
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mariko Mori na Wikimedia Commons 